Galibier - jak vysoko je příliš vysoko?

Ihned po příjezdu do Brianconu následoval první švih. Je tu azuro, je to na krátký, je to na pohodu a to si člověk prostě musí užít! Vyrazili jsme proto na rozjetí rovnou na bájný a obávaný kopec Galibier, který je vlastně z Brianconu na "dostřel"..na vrchol pouhých cca 35km...ale jakejch? Furt kopec - jak říkal kdysi Jens Voight, když závodil za australsko - český tým pana Ženíška :) ...(tato věta byla jedna ze dvou, kterou se v našem rodném jazyce naučil :)) a měl vlastně pravdu. Náš výjezd do Francie na pozvání přítele Láďi Koubka ze Škoda Auto je dovolená a není jen o TDF, na kterou se, mimo jiné, moc těšíme a připravíme nějaký ten report, ale také o cyklistice a projetí si těchto bájných a legendárních stoupání. Prvním z nich byl proto již zmíněný Galibier, který je svým vrcholem jeden z největších a dnes i ve výšce přes 2642 metrů bylo pořádný horko :), Vám řeknu. Galibier byl, mimo jiné, také v roce 1998 dějištěm velkého souboje Marca Pantaniho s Janem Ulrichem a zbytkem světa. Pantani zde tehdy porazil Ulleho o celých 9 minut a zvítězil tak v tomto ročníku o "parník". Proto zde má také Marek Pantáta malej pomník, kterej ale, jak jsme zjistili, destrukce vandalů definitivně změnila k nepoznání, a proto jej dnes spousta mých spolujezdců ani nedokázala lokalizovat :). Buď měli mlhu v očích nebo moc větru v zádech - sám nevím...jezdil jsem tedy mezi nimi nahoru a dolů, jakoby to byly ty naše okruhy na plzeňské Lopatárně :). Inu jiný kraj - jiný mrav. Kopec jsem si dal nakonec 3x a byla to pořádná porce na začátek, ještě teď mě bolí nohy :). Jak vysoko je tedy příliš vysoko? Tuto otázku si jako jeden z prvních kladl, již v roce 1911 tehdejší ředitel TDF, Henry Desgrange a nejednou přemýšlel o tom, jak do další dimenze posunout výšková maxima tohoto závodu. Za pár dní můžete znovu sami posoudit jak se mu to po více než sto letech vydařilo :). ... a slunce pálí jen a slunce pálí jen. A stínu šmouhu šedivou ... já nechal za sebou ... Klikatí se nám to tady pěkně. Je to sice trochu nakloněný, ale aspoň vidíte, kam jedete :-) Je mi to jasný - pravidelně dejchat, pravidelně pít, pravidelně šlapat, ... a ono to půjde, musí! Proto jsme tady! :-) ... zatáčky přede mnou, zatáčky za mnou, nade mnou, pode mnou a pořád to stoupá - a je to paráda. Snad ho nějakej ten šutr netrefí do makovice - tradičně bez helmy... :-) To je nádhera, jsme tady! Ale koukám, všichni se nesmějou... ? :-) Galibier je dobyt! Ale jak říkal Varel Frištenský (Dobytí severního pólu), ... když to srovnám s tím výletem na Kokořín... Tam měli alespoň buřty. A co je tady? Prd! :-) Přátelé, je to krása, řekl bych, že snad lepší než v práci!!! Jak nám na tom budíku ty metry pěkně naskakujou ... :-) A jedu dál, plnit si bobříka odvahy! :-) Čeští chasníci vyrazili dobývat francouzské hory. Jak že se jmenoval jeden z těch šmoulů - Mrzout? "... nemám rád kopce, nemám rád Francouze, nemám rád sluníčko, nemám rád ani to kolo, ani Kubánce ..." :-)