Jednou to muselo přijít...

Musím říct, že za těch pár let, co si hraju na sportovce, si nepamatuji, že bych byl tak zklamaný z dosaženého výsledku jako po nedělním martyriu v Praze. Zažil jsem již pár výsledkových propadáků, ale vždycky jsem si z toho odnesl i pár pozitivních vjemů, až doteď… To se prostě nedá popsat, zvláště když vám první půlku závodu hraje všecko do karet. Ten pocit lehkosti a rychlosti vzhledem k vynaloženému úsilí je jako droga. Prostě se vznášíte a kilometry nabíhají úplně samy. Do půlky jdete dle plánu, a i pocit, že už to kolem 25 km tolik nejede je pod kontrolou, pořád je to bez problému pod těch „debilních“ dvě a půl hodiny. A jsme na Strakonické, tahle část trati je totální výmaz, ulice široká jako runway pro přistání raketoplánu, co vede od nikud nikam s otočkou navíc takřka bez diváků. Tady pokud je teplo a trochu fouká, tak vás to sfoukne jako svíčku… Začínám trochu tuhnout, ale po necelých 30 km se to dá očekávat, nejsem hold z Keni nebo Etiopie. Na 30tém je další občerstvovačka a vidina gelu plného cukru s kofeinem mi dodává optimizmu. Ke kýženému bufetu nicméně nedoběhnu, musím zastavit, uvolnit lýtko, trochu se projít. Moje dobrá duše manželka mi podává gel a je asi víc zděšená než já…snad se i obává, že se s ní chci zbývajících dvanáct kilometrů procházet a debatovat. Rozbíhám se, ale je mi jasné, co bude následovat. Čekají mne nekonečné kilometry, kdy si budu nadávat, proklínat běhání, pitomý nohy v křečích a vůbec všechno na co si v tomto stavu vzpomenu. Znovu mi dochází, proč měla moje drahá polovička děs v očích…takhle mě vidět nechtěla. Konečně dobíhám do Pařížské, sice má moje belhání k vytříbenému běžeckému stylu asi tak daleko, jako gazela k lenochodovi, ale na to už se nehraje. Cíl je takřka na dosah, konečně! Výsledný čas 2:35:07 je fajn, ale znáte to, když máte jiná očekávání, je těžké takový čas brát jako úspěch. Po láhvi vína a s odstupem jedné noci už to neberu jako konec světa, život jde dál… Třeba to jednou vyjde… Každopádně děkuji Vám všem za podporu, SMSky a hlavně týmu doma, že to se mnou vydržel! Rychlonožka Tra-la-lí, tra-la-lá 16.km ... ... motor se zadrhává 30. km ... ... kde je ten cíl? ... ... Pařížská ulice už nasvědčuje konci trápení ... ... má zasloužená odměna :-)