Milovice 2017 v sedle Říhoše

Kdo říká, že se v květnu koná ve středočeských Milovicích kultovní akce, ten se nemýlí. Už po páté ožily dlážděné silnice cyklistickou akcí. Po ránu nás provětral silný severovýchodní fičák, který naštěstí v průběhu dne přinesl teplejší vzduch. Jeho rychlost však nepolevila, a tím značně ovlivnila průběh závodu. Ve zkratce, ten kdo se netlačil do čela byl odsouzen zezadu dolepovat díry a opakovaně se větrat až do úplného vypadnutí ze hry o dobré umístění. Mně se v součinnosti s takzvaně dobrýma nohama daří držet pozici v čelních řadách a tím šetřit drahocennou energii. Z balíku, který čítal původně 80 hlav, se náš počet postupně redukuje na, v polovině závodu, 25 lidí a po nástupech v posledním kole na konečných 14 jezdců, z toho je devět moje kategorie a zbytek tvoří junioři, kteří startují s námi. Závod směřuje do spurtu celé skupiny, který je pro mě nevýhodný, jelikož je po sjezdu na dlouhé a široké rovině kde při mých sprinterských kvalitách je pramalá naděje na výsledek. Proto vsázím všechno na jednu kartu a 3 kilometry před cílem nastupuji z naší skupiny do trháku na bočním větru, i když už dost načatej doufám v roztržení skupiny a dojezdu v co nejmenším počtu až na pásku. Moje naděje trvá asi tak kilometr, a poté mě celá skupina přežehlí jak košili, a tak do cíle už jen vytáčím zavařený nohy, ale nelituji, důležitější je nebát se a pořád to zkoušet. Rezultuje z toho sice až deváté místo v kategorii, ale ten pocit když na trati zůstanou všechny síly mi to bohatě kompenzuje. Tak za mě, závody na kostkách a ve větru to chceš a ne že ne!! Říhič Pěkně si budu jistit přední pozice... ... dneska by to šlo, nohy jedou :) ... ... tak to zkusím !!! Pěkně si budu jistit přední pozice... ... dneska by to šlo, nohy jedou :) ... ... tak to zkusím !!!