Martinův Mallorský deník ...

Cyklistika je z větší části "sedavý sport", něco jako rybaření nebo šachy :), a tak plán tréninku je vlastně jednoduchý: posedět si na kole cca 5h a v poklidném tempu přejet pár kopců...a nastoupat alespoň 2500m. Brnkačka! Nicméně první pocity a myšlenky v hlavě - ty woe to nemůžu přeci objet, vždyť ručička váhy pořád ještě ukazuje tzv. tučnou nadváhu...! I tak ale ráno vyrážím z Deia na Valdemosu. První kopeček na rozdýchání a pak trošku roztočit nohy po rovině do Bunyoli a pokračuji dále na Soller...pohodové tempo, vím co mám ještě před sebou, tak žádné bláznění. Ve stoupání se ke mě připojuje Honza Svoboda a notujeme si, že tempo je ideální a objedeme spolu něco v kopcích...O.K., alespoň to rychleji uteče ;-) . Následuje technický sjezdík do Solleru -Tarmac sedí jak přibitý a krásně točí "za očima" - kam koukám, tam jede - tak to má být! Aby taky ne, má dobrého šoféra :-)! V městě Soller odbočuji doprava na Puig, nudný, ale zato tréninkově výživný, kopec asi 14km dlouhý, tempo stále pohodové a tělo neprotestuje...jsem trošku překvapen...mile! Vrchol dobyt! Nasoukám se do pláštěnky, párkrát šlápnu, pokochám se jezery a po chvilce odbočuji vlevo...ano na Port de Sa Calobra. Z kopce z Port de Sa Calobra jde strach! Kdo tam byl, tak ví o čem mluvím...odtud není úniku! Buď chcípneš nebo vyjedeš :)! No ale nepředbíhejme. Nejdřív tady máme chuťovku - "libovej" sjezdík...a přesto, že již je ve sjezdu celkem dost lidí a aut, nejedu ve vlaku... Mám jen jedny špalky a jedny nervy, takže valím dolů. Předjíždím zleva, zprava... Nechápu, proč někteří jezdí po prostředku??? Nahoru se s nějakou fyzičkou dá vysápat, ale dolu, dolu to chce fištróna - a když jeden není moc vyježděnej, tak občas "trochu překáží" :) . Dole - dávám misku s ovocem, kousek, ale opravdu malý kousek jablečného koláče, doplním vodu a...a...hurá zpátky vzhůru. Po krátké pauze mi krásně vytuhly nohy, takže první dva kilometry opravdu bolí. Ale jak se říká, co bolí to sílí... zatínám tedy zuby a jedu dál. Nohy povolují a pomalu se zase dostávám do příjemného tempa. Uteklo to a jsem nahoře, sice ze mě leje, ale pocit z dobře odvedené práce mi kouzlí úsměv na tváři...ono to půjde! :) Teď už mě jen čeká stejná cesta zpět na Puig, pokochat se jezery, pozdravit vojáky a dlouhý šlapací sjezd do Soleru. Tam váhám s hamletovskou otázkou (to be or not to be?), jestli dát či nedat kávu u Reinesů v nové kavárně na pobřeží, ale nakonec nezastavuji, těším se na rege drink od Amixu, a valím vstříc výjezdu na poslední kopec do Deia... Nakonec nastoupáno 3100m a ani to skoro nebolelo... O.K., kecám, bolelo, ale bylo to skvělé a moc jsem si to užil a děkuji parťákovi za doprovod. No a zítra?...zase do kanclu, na 4h "posedět" v rovinách ;-) Kolokrám is not dead...Bina is not dead! Port de Sa Calobra... ... kdo zná, tak ví co ho ještě čeká ... ... vzhůru k výškám...jdem na to nejtěžší ... ... a pojd mi hop ... ... jsem rychlejší než fotogtaf ... ... kolokrám is not dead ... ... šťastná sedmička ... ... v sedle na sílu ... ... co bolí, to sílí...už tam budem ... ... ty woe, kde jsou všichni...asi za mnou ... ... tam někde dole jsem před pár minutama byl :) ... ... příroda to je chrám, to jsou panorámata co říkáte :)? ... ... jak za starých časů ... ... opalovačka ... ... už jen kousek a budu doma ...