Pardubické větrníky

Teplo mi zase tolik nevadí, zimu mám rád, déšť se dá vydržet, ale co opravdu nemusím, je vítr. Na tom se předpokládám, shodneme asi všichni, že v závodě snad není nic horšího, než když vám do ksichtu fučí takový uragán, že máte sto chutí se raději zastavit. Bohužel takový „větříček“ foukal tuto sobotu v Pardubicích na Vinařském půlmaratonu a současně i MČR v půlmaratonu. Ale zase vymlouvat se na počasí, to přeci není náš styl, že :). Navíc startujeme po větru, takže zatím pohoda. Po necelých dvou kilometrech ale začíná první větrná směna dlouhá cca 7 km. Naštěstí jdeme ve dvou, a poctivě střídáme. Občas je to fakt psycho… Do druhého, stejně dlouhého kola vbíhám podle časového plánu, ale trochu začínám tušit, že to začne oproti právě dokončenému okruhu dost bolet. Na zhruba 17-tém kiláku se k větru přidávají křeče (zatím jen náznak), ale po dalších dvou už se zakousnou naplno a já musím zastavit a uvolnit lýtka, tzn. stahuji „kompresky“. A já naiva si doteď myslel, že právě „kompresky“ mají těm křečím zabránit :) Uf, je to lepší. Poslední dvojku se cítím tak trochu jako v tunelu, bolest se snažím nevnímat. Naštěstí na jeho konci vidím namísto světla věčnosti ceduli cíl, osobák a nakonec i umístění v top 10. Líp by to tentokrát nešlo. Pár čísel: čas: 1:11:37 hod 9. flek bit.ly/2nUpOSZ Za tři týdny dvojitou dávku v pražských ulicích, to bude asi jiná káva… teď hlavně neonemocnět! Váš Rychlonožka! ... vidíte ho? Už se zase válí :) ... ... těm prvním svítilo asi sluníčko trochu více :-)