Už zase skáču přes kaluže

Poslední srpnová sobota je již po několik let vyhrazena místnímu cyklistickému klání pod názvem DAAK Tour (název pojí monogramy pořadatele pana Karla Dvořáka a jeho syna Aleše). Tento závod jsem v minulosti několikrát absolvoval, a také vyhrál. Následovala v mém případě několikaletá pauza, kdy jsem tento závod z osobních důvodů a neshody s pořadatelem vypustil ze svého programu a myšlenek. Nevěřil bych, že se sem někdy vrátím a s číslem na zádech se postavím do boje s časem, místními kopečky a soupeři tak, jako kdysi :). Jak se tak stalo a proč? Níže v krátkém reportu více: Po ukončení sportovní kariéry před dvěma lety jsem se naplno a s vervou sobě vlastní, začal věnovat pouze své firmě Kolokrám a doháněl resty, uklízel kostlivce ze skříní, a tak znovu oprášil a zvelebil vše, co se dalo zvládnout. Jak čas utíkal a nebyl žádný prostor na volno a sport, tak se zákonitě po pár měsících sportovní důchod ukázal i na mně samém :). Při pohledu do zrcadla, mně tak nejen zub času a věk lehce po čtyřicítce, ale taky otylost a příbytek váhy o 12 kilogramů začal lehce znervózňovat. Proto ve mně zřejmě nastal ten zlom a uzrál správný čas, jak opět roztočit pedály a přes zimu se snažit zhubnout a dostat zpět i chybějící pohodu a pocit, kdy je člověk po švihu sice unavený, ale taky spokojený. - prosinec 2015 - odjíždím s kamarády na Mallorcu rozhýbat a znovu nastartovat své tělo - 30.1. 2016 - končím na zemi při pohodové vyjížďce s kamarádem Vojtou Hačeckým a lámu si dva obratle - Vojto ještě jednou díky za doprovod směr nemocnice. Více zde: http://www.ckkolokram-svijany.cz/12596/ - 15.2. - rekonvalescence se zlepšuje, dnes znovu a sám od sebe cítím, že vyměšuju :) / ani nevíte jaký je to pocit, když člověk ví, že čůrá sám :). - 8.5. - vyjíždím znovu na kole s kamarády cyklisty na společnej švih. Jak píšu ve svém tréninkové deníku: vyjíždím ze Zahrádek s klukama, a je to pro mě regulérní závod :), po 66km umírám a jedu domů rychlostí cca 9 km za hodinu... sluníčko a jeho energie mi však dává sílu a další odhodlání. Jeden z místních hobíků se mi během tréninku v kopci škodolibě směje a ani neví, co to se mnou dělá... kluci mi následně odjíždějí a na kopci na mě nikdo z nich nepočká :(. O to víc jsem naštvanej a říkám si, jen počkejte vy "hajzlové", za pár týdnů Vás rozvěsím po stromech! Záda mám v jednom ohni a vracím se domů ponížen. - 21.5. - utíkám na Mallorcu se svojí Martenskou, nejen odpočinout od práce, ale taky roztočit nohy. V půjčovně kol u Štybyho si po příjezdu vyzvedávám svého dovolenkového parťáka stroj značky Specialized. Místo pláže tak dostává přednost jednostopé přibližovadlo. Zdeňku, díky za pomoc! Martensko, díky za trpělivost a stálou péči o náš vztah a mně samotného! - 5.6. - se stavím pro kontrolu svého technického stavu na první amatérský závod zde u nás. Žandovský maraton, který je vypsán na pouhých 55km, a pro mě to je nečekaně těžké sousto. V cíli zaostávám za čelem několik desítek minut a navíc přestávám věřit, že se s klukama ještě někdy poperu o vítězství. V cíli dávám několik piv a doma usínám zcela na plech ještě v prosoleném dresu a kraťasech. - koncem června mám na svém stroji Specialized Venge najeto celkem 3.600 km a má fyzička i bolesti zad po úraze se pomalu zlepšují. Podobně to vypadá i na dalších absolvovaných závodech. A někde zde se rodí kacířská myšlenka, že vyhraju domácí DAAK tour a Zeleňák :), zkusím to, mám na přípravu dva měsíce. - začátkem července volám svého přítele a bývalého trenéra Ondru Vojtěchovského a sděluji mu svůj plán. Ondra mi na to jen suše říká: "Kubo, a nechceš se na to už konečně vysrat? Co se jít jen tak svézt na kole pro radost, kdy se Ti chce a ne, že musíš?" Ondra má samozřejmě pravdu, jenže já to neumím, a když jsem znova začal jezdit, tak potřebuju mít i cíl a navíc musím toho škodolibýho frajera rozvěsit po stromech, když jsem to už jednou řekl, nebo ne :) ??? Ano, sliby by se měly dodržovat! Ondra mě nenechává na holičkách a jde do toho se mnou! Ondro již teď Ti děkuju, po dvou měsících jsme opět udělali kus práce, kus práce, která není na první pohled vidět, ale je to znát. - 3.7. na standardní nedělní vyjíždce ze Zahrádek jedeme směr Ještěd a má první "mise" je tak splněna :). Pod vrcholem kopce pod vysílačem a restaurací nechávám toho škodolibýho nebožáka za sebou. Moc stromů tam sice nebylo, ale na potřebnej rozvěs to stačilo :)! 13.8. - se s parťákem Říhičem stavím na dětskou trasu Krušnotonu a na trase 110km poprvé po dlouhé době zažívám pocit, že závodím a tvořím závod :). Sice se peru v druhé části závodního pole, ale přeci jen to již má nádech závodního pojetí cyklistiky... doma po návratu zjišťuju, že 13. místo v cíli nebylo na můj stav zcela špatné. Chybějících 5 minut na čelo je však stále dost. 24.8. - pár dní před mým cílem letošní sezony mám v sedle kola odkrouceno 7.710km. Záda mě již bolej méně a to především díky péči pana doktora Jiřího Šnajdra a rehabilitace jeho manželky Vlaďky. Navíc se mi v tento den věnuje fitter a dlouholetý zaměstnanec firmy Specialized Pavel Štědrý a společně pár hodin trávíme nad nastavením posedu. Vše ladíme a již odpoledne na startu středeční Lopatárny, alias Giant ligy zkouším a testuji nové sedlo a posed. Super to sedí, děkuju Ti moc Pavle! 27.8. - DAAK Tour je tady, moje váha 78kg je stále o 6kg více než byl kdysi můj standard :). Nicméně jsem i přes to částečně upravil k lepšímu svou tukovou vrstvu :). Každopádně v kopcích mně to bude bolet říkám si těsně před startem a koukám po soupeřích a hodnotím, kdo mě bude dnes trápit. Obávám se rychlého začátku a nástupů... to co jsem kdysi rád dělal svým soupeřům mě dnes nahání strach :). Naštěstí mám několik prvních kilometrů čas zahřát ten svůj letitej čtyřtakt na provozní teplotu a na vrcholu kopce a první vrchařské prémii na Svojkově zaostávám za čelem pouhých pár desítek metrů. Chleba se láme, chce se mi blejt, cesta a následný sjezd je takovej tankodrom. Cestu však znám dobře a stejně tak vím, že není čas čekat, kdo mi to dojede a jedu tedy sám sebevražedně dolů. V jedné ze zatáček mám kolo ve smyku a přemýšlím jak Lightweight kola udržím na silnici :). Daří se a pod kopcem jsem na čele a rovnou poprvé sám atakuju a spurtuju do proti svahu k Lindavskému hřbitovu... kluci si asi myslí, že tam chcípnu, ale opak je pravdou. Na čele závodu tak zůstává desetičlenná skupina, která má zájem spolupracovat. Odjíždíme tak zbytku startovního pole a já vím, že jedu ve zlatém kočáru :). Vím dobře, že v kopci klukům opálenejm a o dvacet let mladším stíhat nebudu. Zkouším tak několikrát odjet, nebo se spíš odplížit nástupem chcíplého lva... nedaří se. Na Krompach, nejdelší kopec a další vrchařskou prémii se jede celkem v poklidu a jsem za to rád. Ještě, že nikdo nenastoupil v půlce kopce říkám si nahoře. Ze sjezdu se vracím zpět na čelo a opět zkouším odjet sám. Ve stejném módu je to i v závěru závodu, zkouším to i když vím dobře, že je to proti všem fyziologickejm zákonům a gravitaci :). Nebojím se, peru se, chci vyhrát i když vím, že na to nemám. V závěrečném kopci před sjezdem do cíle vím, že ani moje závodnický srdce a morálka s posunutým prahem bolesti mě nepřeveze přes vrchol k dalšímu vítězství :). Zázrak se tak nekonná, celkové 4. místo a bramborová medaile je pro mě na lokálním závodě nakonec stejně uspokojením po tom všem, co jsem si prožil a je to vlastně takovej malej zázrak, že zase skáču přes kaluže :). V cíli po pár pivech mě zdraví a plácá po zádech několik legend naší československé cyklistiky, co zde byli provětrat své oře. Pánové díky Vám za krátký pokec a společné foto! březen 2017 :) ... co bude dál??? To ještě není zcela jasné a je zatím ve hvězdách, ale věřte již teď jedné věci: "Po mně přijde jinej, novej a ten bude teprve vostrej :)! Cuba Libre Jedu bomby !!! Hon na lišku ... ... brambora a mísa na bramborovej salát v kategorii :) ... ... s legendárním Buchajdou st., díky pane za fotku!