Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
CZK
EUR
Měna:

Konečně zlato, i když ne úplně ECHT.

Vytvořeno03.05.2016
Tuto neděli pokračovalo naše Severočeské Peklo Severu. Poprvé jsme zavítali za státní hranici. Konkrétně k našim německým sousedům do nádherného městečka Sebnitz. Na závod a hlavně na zdejší trať jsem se těšil jak malej Jarda. Její parametry ve mně vyvolávaly naději, že by to mohlo zacinkat. Čekaly mě zde totiž čtyři dvanáctikilometrové okruhy s převýšením 370 m. Tedy řádně výživná porce MTB zážitků. Poslední dva závody nám počasí doslova přálo. Takže jsem s napětím očekával jestli se budeme brodit zase v blátě nebo budeme mrznout jak malamuti. Naštěstí, ten co to nahoře řídí dostal rozum, nebo možná rozkaz od našeho ředitele Kuby a připravil přímo luxusní podmínky. Sem tam mráček a 12 stupňů. Navíc bylo sucho, tak co víc si přát? Na start jsem vyrazil s dostatečným předstihem, takže jsem nemusel valit kudlu a mohl se trochu kochat krajinou. Fakt vřele doporučuji, tady by roztál i ten největší Mordor. Taková je to tady krása. Po příjezdu, přihlášení a omrknutí soupeřů přišel čas na předzávodní rituály. Namazat hýždě a nanést startovku, jak jinak než od Bíniče a hned potom nasypat první nezbytnou dávku magneska a Pre Sportu od Enervitu. Protože bez toho bych fakt ani nemusel na start. Pak jen roztočit pořádně nohy, poslední protažení a hurá na rošt. Na těchto závodech neexistuje, žádné vyjeté pol position, takže to chce dávku drzosti a prostě se vecpat mezi ty, kteří tam stojí opravdu dlouho před startem. Já vím, že to je sobecké, ale ono to vlastně jinak nejde. Většinou to je tak, že se stejně většina z nich procedí pěkně do zadních pozic a jen se ve předu pletou. A je to tady! Drei, zwei, eins, null a bomby vpřed. Start do kopce není nic pro mě, na druhou stranu selekce je rychlejší, a když se kousnu zase takový průser to v mém podání není. Dupu tedy do pedálů jako pomatený a snažím se udržet s čelem. Kupodivu se to daří, ale tím závod teprve začíná. V první skupině jsem byl já, dva Češi a dva Němci. Jeden z našich byl "Hany" Novota. Takže jsem moc dobře věděl, že se budu muset víc než snažit abych v té skupině zůstal. V půlce prvního okruhu jsme vytvořili menší národní tým a řekli si, že ty deutcháky musíme urvat a nedat jim nic za darmo. Souhlasil jsem, ale taky mi bylo jasný, že tím riskuji usmažení ve vlastní šťávě a vyhasnu dřív než se vůbec přiblížím k cíli. Každopádně jsme se na špici točili a nenechali je vydechnout. Kapsy se mi jen boulily Enervitem, tak jsem ho do sebe hrnul co to šlo. Nevím jestli za to mohla ta bašta nebo mám formu, ale držel jsem se a cítil se dobře jak už dlouho ne. Na konci druhého kola se naše skupinka ztenčila na mě a Hanyho. Třetí parťák z nároďáku bohužel přinesl oběť nejvyšší a poroučel se do pozadí. Ale naši severní sousedé na tom byli podobně. Takže do třetí rundy jsme jeli sólově. Bohužel nic není stále růžové a za našimi zády se vytvořila stíhací letka tří pilotů Luftwaffe odhodlaných nás dostat. K tomu všemu měl Honza defekt předního kola a já se ocitl sám a opuštěný. Skoro k breku! Ježe kluci z Kolokrámu nebrečí. Koušeme a tvoříme závody. To je náš styl, takhle nás mají znát ostatní. Nikdy neházíme flintu... nikam. Zatnul jsem zuby až mi asi začala praskat sklovina! Já takhle jezdím furt, ale dneska jsem si tu bolest fakt užíval do morku kostí. Do posledního kola jsem vjížděl jako lídr závodu a to byl fakt neskutečný pocit. Na druhou stranu jsem toho měl fakt plný kecky a nebylo z čeho dál brát. Pomalu jsem vadnul jako stará lebeda. U srdce mě bolelo protože moji lovci mi dýchali na záda. A já věděl, že je tam neudržím. Nejdřív mě skočil jeden. Ani nečekal a začal špurtovat. Jeho parťák viděl, že jsem bezzubý a ještě mu dával instrukce aby nepolevoval a rval to, co to jde. Sice to na něj šprechtil, ale i tak mi bylo jasný, co se děje. Ten druhý si ještě chvíli počkal a dva kiláky před cílem mi nasadil dvojitého nelsona. Do cíle jsem dojel na výpary z bidonu, ale i tak šťastný. Bylo to jen o fous, ale i tak jsem litoval toho, že jsem to nedotáhl. To by byl prostě ten pravý echt gold. Burák Na výpary z bidonu umí jet jen někdo :-) Na výpary z bidonu umí jet jen někdo :-) ... a cinklo! to :-) ... a cinklo! to :-)

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies