Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Každej den je to jinak

Vytvořeno05.02.2016
Když jsem v sobotu ráno využil nabídky kamaráda a profesionála Vojty Hačeckého na společný švih, tak jsem netušil, jaký adrenalinový zážitek je předemnou. Po cca 2 hodinách pohodové jízdy, kdy jsme jeli kousek od Ralska směr cyklostezka Osečná, se mi mojí vlastní nepozorností povedlo najet na ledovou plotnu a poroučet se k zemi. Pád musel vypadat dost komicky :), nejprve jsem se opřel celou svou váhou o Vojtěcha, který vše zkušeně ustál a následně jsem se přes něj překulil a spadl v rychlosti kolem 30km/h rovnou na záda a kostrč. Hlavou mi přitom jen blesklo " Ty jsi ale kus vola". Následná kontrola funkcí a obhlídka mého technického stavu však nebyla nejlepší. Tupá bolest v oblasti bederní páteře a pár kapek moči v "trenkách" mi dávalo znamení, že dnes asi nebudu mít úplně dobrej den. Po pár minutách sedám opět na svůj stroj značky Specialized Allez a říkám si, zkusím to rozjet, nejsem žádná bábovka a dnešní cíl švihu Ještěd a následná káva na našem libereckém Concept Storu stojí za to! (káva značky Hausbrandt je opravdu vynikající, což můžete u nás zdarma a s úsměvem na tváři kdykoliv vyzkoušet, jste všichni vítáni!) Tak teda pokračujeme, snažím se šlapat do pedálů, jsem vzteklej a nasranej sám na sebe, a tak zkouším měnit svůj hněv v energii, co pohání můj bicykl. Vojta se snaží návazat další konverzaci, ale já zjišťuju, že se mi moc nechce reagovat a odpovídat. Po dalších cca 30 kilometrech ve vesničce Osečná, se vše zdá být jasné... Energie dochází a bolest je čím dál větší. Říkám si, zavolám Martensce, aby zjistila, kde mi co nejdříve natočej RTG vyšetření. Po chvíli, kdy moje tempo spadlo pod 20ti kilometrovou rychlost, se mi daří navázat spojení s Reichenbergem. Odmítám však vlastní nesmyslnou paličatostí a sebezapřením odvoz autem a Marťu uklidňuju "v pohodě Vojta jede se mnou. "Nic to není, připravte kávu!" Tak a jsem pod kopcem našeho kraje, pod jedním z nejhezčích míst u nás v republice, pod Ješťedem, který se na nás majestátně dívá z vrchu, jako by si říkal, "co se to sem snaží vyjet za trosku"... Ještě, že má Kolokrám na dresech od SKR sportswear, alias Sýkorek křídla, zkusím je tedy použít, jako za starých časů. Jsem v Rozstání a Vojta mi jde do háku. Říkám si, asi čeká až upadnu a nebo má hlaďák, a přemýšlím, zda mu mám nabídnout rychlý gel od Enervitu. Na druhou stranu jsem za to rád. Alespoň nevidí, jak se u toho tvářím. Zubama si koušu do rtů a voči mám vykulený, jak při posledním tažení. Rychlost na budíku však neklesá pod 11 km/hod. V tuto chvíli opět zvažuji telefonát a nástup do sběrného vozidla. A máme za sebou první prudký úsek. Házím velkou placku a jdu ze sedla. Zjišťuji, že tato pozice je pro mě nejméně bolestivá. Silnice se před námi milosrdně srovnala a já se snažím zlepšit průměr dnešního švihu :). Po pár minutách jsme v serpentinách, těsně před Výpřeží. Vojta mi zezadu sděluje, málem jsi mě urval. V hlavě mi blesklo, to jsem "kurva" tak v hajzlu, že mi musí říkat takový nesmysly? Kdybych se mohl smát, tak bych po něm hodil bidonem. Myslím, že dnes by ho to bolelo. Teplota je zde kolem 3° a bidon tak připomíná granát. Jsme na prémii, Vojta říká, máš to za sebou. Začínáme sjíždět směr Liberec a já cítím, že to je horší, než jet nahoru. Trpím jak zvíře a cítím každou nerovnost pod sedlem. Už abychom byli na krámě. Představa dobré kávy mě již dávno opustila. Jediný, kdo mě ještě neopustil, je Vojta, kterému několikrát říkám, jeď domů, máš to daleko. Cesta přes centrum Liberce se mění v opravdový pochod padlých bojovníků. Odpočítávám každý metr a přeju si, abych byl již v naší speciálce se specializovaným S-zbožím. Daří se, sesedám z kola a zjišťuji, že to je asi fakt špatný. Zachovávám grimasu, jako by nic a plouživými krátkými kroky vstupuji do obchodu. Zdravím své kolegy ze smečky a v Martensky obličeji vidím jasnou "nasranost" a přitom lítost. Říkám jí tedy rovnou, Vojta si dá kafe. Mezitím odcházím do zadní části servisu, aby mě nikdo neviděl a přemýšlím, jak si sundám ty špinavý hadry. Vojta se loučí, kluci vepředu poctivě pracují a moje maska pokerového hráče se mění ve škleb bolesti. Marťa mě svlíká, zkouším se dostat do sprchy a přeju si být, co nejdřív v nemocnici. (A to je co říct.) Vše se daří a za pár minut jsme na ambulanci. Zjišťuji, že si nemůžu sednout, a přitom vím, že tady nevydžím stát déle než pár minut. Mám obavy, jak dlouhé to bude čekání, když vidím několik dalších lidí s různými zraněními. K mému překvapení zde vše funguje jak na drátkách. Bezvadnej a rychlej personál, žádná naštvanost "bílejch kosáků" v obličeji. Prostě tak, jak to má být, když člověk potřebuje pomoct. Během několika minut jsem na rentgenu. Zde probíhá můj další boj. Dostat se na rentgen a vypolohovat páteř tak, aby mohlo dojít k snímkům. Vše mám za sebou a snažím se dojít zpět po svých do přízemí, kde je ambulance. Tam nečekám dlouho. Najednou ležím a už mě vezou na CT vyšetření. Je mi tak jasný, že nedělní vyjížďka s kamarády v 10 hodin od autobazaru v Zahrádkách nedopadne. Nechávají si mě zde se sdělením, že mě čeká magnetická rezonance, další vyšetření a kontrola mých tělesných funkcí. Nemá cenu dál psát nic jiného, že jsem si vybral opravdu dobře. Jednak jsem vyhrál mistrovství světa v časovce na Ještěd se zlomeným bederním obratlem, a dále si vybral nemocnici, kde se skvěle chovají k pacientům. Klobouk dolů, děkuji všem, kteří mě měli na starost. Doufám, že se zde již nikdy nepotkáme při podobné příležitosti. Musím se omluvit také Vám všem svým kamarádům, známým a zákazníkům. Nezvykle dlouho jsem nečuměl do počítače na naše sociální sítě a objednávky :). Nebojte, fungujeme dál. V Kolokrámu je dobrá parta zkušených skřítků pomocníků, kteří vyřeší vše, co nejrychleji. Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů. Na kole jsem však dnes domů nejel. Vojta nevolal, tak jsem se vydal na majáky a poprvé v životě se svezl pořádnou sanitou. Řidičovi jsem v 16:30 sdělil, že musíme být v KaŠe v "orlím hnízdě" Kolokrámu do 17:00, jinak má smůlu a musí mě na nosítkách do chaloupky táhnout sám. Kluci díky, že jste chvíli vydrželi. Řidič jel bomby a netrvalo to snad tak dlouho :). Můj technický stav se časem zlepší, nemusíte se tedy bát, že byste přišli o nějaké naše novinky a speciální expozici na výstavě For Bikes, kterou pro Vás firma Kolokrám se svými partnery (představíme brzy) pro letošek chystá. Bude to fakt masakr. To Vám můžu zodpovědně říct již teď. Na jaře je 20 let Kolokrámu, tak to musíme společně řádně oslavit. Děkuji tak Vojtovi, který mě nenechal ve štychu, všem doktorům za skvělou péči, mým kolokrámníkům za skvělý přístup a stálou pomoc, panu saniťákovi za adrenalinovou jízdu a mé manželce Martensce, která bude mít chudák dalších pár týdnů se mnou asi pěkný peklo. Mějte se všichni fajn a zase někdy, až budu mít za sebou nějaký ten intenzivní zážitek (který nemusí být vždy pozitivní), tak se o něj s Vámi rád podělím. Cuba Libre sanita

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies