Mallorca 2015 – Den devátý - osamění

Je před námi předposlední švih, přijíždíme na 9tku a na místě, které sloužilo po tolik dní jako seřadiště před popravou, chybí kat Křižák. Včera odletěl zpět a naše včerejší jistota je ta tam :). Nečekané se stalo skutkem a my stojíme zlomeni bolem a musíme tak bez našeho ředitele začít improvizovat. Po chvilce hrobového ticha se konečně osměluji a tiše šeptám Kaňourovi do ucha směr Inca a Santa Magdalena! Někdo to zaslechl a naše idea se pomalu šíří dál celým davem. Po chvíli je slyšet nakopávání treter do pedálů a jako jeden muž vyrážíme na sever. Celou dobu si do prvního kopce říkám, že jsem raději nedržel hubu nebo neřekl Lluc Major, cukrárna a volný den ... ... na vrcholu kopce sděluji Buchajdovi, "tak se mi zdá, že se začínám těšit domů", na druhou stranu po roce téměř bez kola a kroutivého pohybu nohou, se nemám za co stydět! ... ... dalším cílem měl být kopec Orient, ale když ho v dáli vidím, tak raději nasazuji zpátečku a jsem překvapen, že návrh na dobrou kávu v Petře je bez remcání přijat. Je vidět, že penzum nastoupaných metrů za poslední týden zanechává své stopy i na generaci o 20 let mladších závoďáků... Ředitel by na rozdíl ode mne původní plán za žádných okolností nezměnil, je tak vidět, že nebudu nikdy sám ředitelem ... .... snad se s tím jednou vyrovnám a nějakej ten teplej flek se pro mě taky najde. Zkusím to v lednu řediteli navrhnout po jeho návratu z dovolené ... ... komplexně rozostřené vnímání reality...ohne dich řediteli :( ... ... i v tento adventní čas se může člověk sakra zpotit, dokonce i cestou na poutní místo na Randě ... .. co tento mladý muž signalizuje? Je to narážka na jeho vyčerpání, nebo se snad naváží do mého fyzického rozpoložení? :) ... ... i pan Buchajda drží raději svoje zařízení obouruč, aby tak zabránil případnému pádu. Když je na šrot i on, nemusí stejně dopadnout i jeho telefon :) ... .... děkuji všem účastníkům zájezdu za denní zátěžový test a dokonalé vykreslení laktátové křivky bez návštěvy specializované laboratoře. Kluci díky Vám všem za tuto dobrovolnou torturu! ... ... naši fázi balení kufrů hezky dokresluje západ slunce. Zítra nás tak čeká poslední švih a pevně věříme, že meta 1500 set kilometrů bude v desátý den našeho ozdravného pobytu zdárně prolomena!