Na začátku jsem se ještě usmíval ...
Jak jsem sliboval v minulém reportu z Tour de Zeleňák, tak jsem vyrazil na mou oblíbenou Giant ligu v Plzni na Lopatárně. Seriál závodů, který mi velmi vyhovuje svým profilem a stylem závodění. Jen je škoda, že je od nás ze severu tak daleko.
Po pár chladných a propršených dnech se počasí trošku umoudřilo. Vysvitlo sluníčko a bylo příjemných 19 stupňů. Jelikož na tradičním okruhu „lopaty“ probíhala Mc´Donalds dětská Tour, vyrazil jsem se po hodinách st
rávených v autě trochu trochu rozjet do okolí Plzně. Cítil jsem se dobře a říkal si, že by to mohlo dneska klapnout. Půjdu do boje o puntíky po hlavě.
... s Enervitem je to vždycky lepší ...
To jsem však netušil, že toto předsevzetí splním do slova a do písmene. Před startem jsem ještě dobil baterky gelem od Enervitu a šlo se na to. První bodovaný špurt a první flíček. Spokojenost! V nohách jsem cítil opravdovou sílu a jelo se mi dobře. Druhý špurt a znovu bod. Už jsem byl pěkně zahřátý a natěšený na další souboj.
... leteckej benzín a jdeme na ně ...
Zazněla píšťalka, oznamující, že příští kolo bude další prémie. Skočil jsem do háku Janu Rajchartovi z České spořitelny, se kterým jsem právě bojoval o puntíkatý dres. Na protilehlé rovince ale můj boj skončil. V těsném háku přišla vlna od mého soupeře a já letěl k zemi. Ten pocit nemá rád žádný cyklista. Padáš k zemi a čekáš ránu. Všechno se semele hrozně rychle, ale v jednu chvíli máš pocit, že se zastavil čas. A pak buch! Válíš se na zemi a chytáš jednu ránu za druhou od ostatních, co jeli za tebou a v té rychlosti se nestihli vyhnout.
... i vítězství jsou pak jednodušší :-) ...
V návalu adrenalinu člověk nezkoumá, co se stalo s tělem, ale s kolem. Aby mohl co nejdřív pokračovat. V tomto případě to ale nešlo. Vypovědělo službu nejen kolo, ale i tělo. Z mé pravé ruky po kontaktu s hrubým asfaltem teklo dost krve. Závod pro mě skončil ani ne v polovině. Následoval přesun do Fakultní nemocnice v Plzni, kde mě vyzdobili sádrou a vyšili pěkných deset stehů na pravé ruce.
... zkušeně pohlídaná prémie ...
Moje sezóna je pravděpodobně u konce. Nezbývá tak než poděkovat partnerům týmu za podporu, zejména firmě Specialized za skvělou helmu. Ta po pádu vyřešila problém s přebytkem destrukčních sil a všechnu zodpovědnost převzala na sebe. Sice to odnesla nenapravitelnou puklinou a s tím spojeným koncem životnosti, ale moje hlava zůstala v naprostém pořádku.
... vybral jsem si správný hák ?...
Takže teď si dám krátký odpočinek a pomalu se začnu připravovat na sezónu příští. A už se těším Giant ligu 2016.
Mazlík
... po špurtu je to vždycky "cedník" přes valící se balík ...
... počasí nám ve středu přálo ...
... a štěstí? ... teď už vím, že ne! ...
... kůže od pana Sýkory vydrží hodně, ale tohle už asi bylo moc!
... nakonec mi díky přilbě Prevail zůstala hlava na krku a to je myslím důležitější než ta sádra na ruce a pár stehů k tomu ...