Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Klidně TRI, ale kolo je stejně nejvíc.
Ahoj všem příznivcům okřídlených lebek. Po celkem dlouhé době se opět hlásím s postřehy a reportem z jednoho z mých oblíbených pouťáků. Ostatně, u nás na severu jsem skoro taková rekvizita akcí pro hobíky a nadšence.
I když je letos po x letech vidět hladový kámem v našem veletoku, tak se plavalo o 106 :-) ...
Tentokráte jsem se pustil do vod skoro mi zapovězených. Triatlon se sice skládá z mého milovaného kola, velice oblíbeného běhu, jenže hlavně nenáviděného plavání. Nééé, že bych neměl rád vodu, ale nanejvýš tak do pasu na lehátku a s drinkem.
... po sundání rukávků s kačerem jsem opět osedlal svého oře ...
Nicméně tak dvakrát do roka se rozhodnu přes tuto vizi ochutnat nějaký zdejší rybník či řeku. Nyní to bylo dokonce samo Labe, náš český veletok. A kýženým závodem byl v sobotu 1. srpna Děčínský Železný Knedlík.
Za ta léta, co se takto pokouším o vmísení se mezi triatlonové specialisty, jsem si vytvořil velice účinnou taktiku. Jednak musí být plavecká vložka co nejkratší, kolo co možná nejdelší a dost náročný běh. Takže pak mi vlastně stačí neutopit se, nevylemtat moc vody, doplácat se na břeh a může začít hrozná mela.
... tady už jsem proháněl místní triatlety já ...
Nevím, kolik z vás to zná, vylézat z vody mezi chlápkama, co by mi mohli dělat dědu, klukama, co se ještě dlouho nebudou holit a holkama, co si šly jen dát pár temp. Mně se potom motá hlava a mám mžitky před očima a jednou jsem dokonce omdlel. Takže kolo pak vůbec není takové, jaké ho znáte. Trvá opravdu dlouho, než začnete dělat to, co si myslíte, že by Vám mělo jít skoro samo.
Každopádně, po tomhle „aqua“ šoku odpálím raketový pohon a letím jako běs. Musíte to brát samozřejmě s rezervou, páč jsem jen hobík. Jel jsem jak je mým zvykem na sto deset procent a kolo mi tentokrát také helflo. Z nějakého padesátého fleku jsem se díky tomu prohlodal na třetí místo a nohy jsem měl celkem slušný,
abych se mohl snažit ještě o vylepšení.
... náznak úsměvu? :-) ...
Výběh z depa byl přesně podle mých představ. Nohy byly v poho a já měl kousek před sebou dva závodníky a slušný náskok na ty za mnou. Postupně jsem se dotahoval na borce, co mě dělil od lepší, než bronzové placky. Musím říct, že ten flek nedal jen tak a dupal do kecek jako divej :-). Já měl ale víc šťávy do motoru a na to druhé místo jsem se dostal. Nakonec jsem ho bohužel také udržel. Píšu bohužel, protože choutky jsem měl po tomto posunu chvíli i na zlato. To však bylo nakonec přeci jen dost daleko.
... hupky dupky do cíle ...
Takže, co bych řekl na konec. Je prostě jasný, že kdo není na kole pomalejší než já, běhá aspoň jako Terry Fox, může škádlit klidně triatlety i s pomocnými rukávky. Ovšem jen na pouťácích a ve vodě, kde stačí.
... a je to tam, placka na krku :-)
Držte mi tedy palce a já se pokusím příště nevypít tolik vody a třeba i vyhrát.
Díky za pozornost :-)
Váš Kolokrámník Burák
I když je letos po x letech vidět hladový kámem v našem veletoku, tak se plavalo o 106 :-) ...
Tentokráte jsem se pustil do vod skoro mi zapovězených. Triatlon se sice skládá z mého milovaného kola, velice oblíbeného běhu, jenže hlavně nenáviděného plavání. Nééé, že bych neměl rád vodu, ale nanejvýš tak do pasu na lehátku a s drinkem.
... po sundání rukávků s kačerem jsem opět osedlal svého oře ...
Nicméně tak dvakrát do roka se rozhodnu přes tuto vizi ochutnat nějaký zdejší rybník či řeku. Nyní to bylo dokonce samo Labe, náš český veletok. A kýženým závodem byl v sobotu 1. srpna Děčínský Železný Knedlík.
Za ta léta, co se takto pokouším o vmísení se mezi triatlonové specialisty, jsem si vytvořil velice účinnou taktiku. Jednak musí být plavecká vložka co nejkratší, kolo co možná nejdelší a dost náročný běh. Takže pak mi vlastně stačí neutopit se, nevylemtat moc vody, doplácat se na břeh a může začít hrozná mela.
... tady už jsem proháněl místní triatlety já ...
Nevím, kolik z vás to zná, vylézat z vody mezi chlápkama, co by mi mohli dělat dědu, klukama, co se ještě dlouho nebudou holit a holkama, co si šly jen dát pár temp. Mně se potom motá hlava a mám mžitky před očima a jednou jsem dokonce omdlel. Takže kolo pak vůbec není takové, jaké ho znáte. Trvá opravdu dlouho, než začnete dělat to, co si myslíte, že by Vám mělo jít skoro samo.
Každopádně, po tomhle „aqua“ šoku odpálím raketový pohon a letím jako běs. Musíte to brát samozřejmě s rezervou, páč jsem jen hobík. Jel jsem jak je mým zvykem na sto deset procent a kolo mi tentokrát také helflo. Z nějakého padesátého fleku jsem se díky tomu prohlodal na třetí místo a nohy jsem měl celkem slušný,
abych se mohl snažit ještě o vylepšení.
... náznak úsměvu? :-) ...
Výběh z depa byl přesně podle mých představ. Nohy byly v poho a já měl kousek před sebou dva závodníky a slušný náskok na ty za mnou. Postupně jsem se dotahoval na borce, co mě dělil od lepší, než bronzové placky. Musím říct, že ten flek nedal jen tak a dupal do kecek jako divej :-). Já měl ale víc šťávy do motoru a na to druhé místo jsem se dostal. Nakonec jsem ho bohužel také udržel. Píšu bohužel, protože choutky jsem měl po tomto posunu chvíli i na zlato. To však bylo nakonec přeci jen dost daleko.
... hupky dupky do cíle ...
Takže, co bych řekl na konec. Je prostě jasný, že kdo není na kole pomalejší než já, běhá aspoň jako Terry Fox, může škádlit klidně triatlety i s pomocnými rukávky. Ovšem jen na pouťácích a ve vodě, kde stačí.
... a je to tam, placka na krku :-)
Držte mi tedy palce a já se pokusím příště nevypít tolik vody a třeba i vyhrát.
Díky za pozornost :-)
Váš Kolokrámník BurákDoporučujeme
Sledujte nás na sociálních síťích
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.