Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Místo svalů marmeláda

Vytvořeno28.07.2015
Pro někoho se již sezóna přehoupla do druhé poloviny, jiný ještě stále čeká na svoje první závodní kilometry. Jak to tak bývá, jsou chvíle, kdy musí sport a s ním spojená zábava vzhledem k jiným povinnostem počkat. Závodníkova duše to ale nevydrží dlouho a tak došlo i u mě na nejhorší. Nohy se už i ve spánku cukaly svalovou horečkou a okolí si podle nabručeného výrazu myslelo, že prožívám krizi středního věku. Jedinou možností jak se z této situace dostat, bylo se pořádně „vykašit“ na kole. Takhle vypadaj vyšvihaný lýtka ... Takhle vypadaj vyšvihaný lýtka ... Letmé shlédnutí termínovky středočeského UACu připravilo výzvu na pohled schůdnou - Závod Posázavím. Jméno řeky mi logicky navodilo pocit, že se budu volně klouzat po rovinkách v meandrech klikatící se říčky Sázavy, kterou znám i z pohledu vodáka. Když už mě i doma pustili, řekl jsem si v duchu ekologa, že se na start dovezu kolmo, abych si třeba mohl po závodě dopřát za odměnu jedny Svijany a neriskoval ztrátu řidičáku. ... bohužel nejsou moje, ale Říhiče :-) ... ... bohužel nejsou moje, ale Říhiče :-) ... Den „Dé“ je tady a já ráno vyrážím v azimutu vísky Ondřejov, kde je prezentace. Po hodince a čtvrt jízdy už mám nastoupáno nějakých 500 metrů, svaly jsou napumpovaný krví a vše se zdá být na dobré cestě. Taky potkávám spoustu kamarádů, kteří se mi již začali skládat na věnec v předtuše, že to se mnou musí být zlé, když nejezdím. Prima, alespoň m ůžeme ty kačky po sezóně propít, aby se nám snáze uléhalo k zimnímu spánku. ... "kapsy jsou narvaný střelivem"... klišé, ale pravdivý :-) ... ... "kapsy jsou narvaný střelivem"... klišé, ale pravdivý :-) ... Připíchnout zbursu nové startovní číslo (ostatní jezdci již mají ty svoje pěkně opraný), trvalo pár minut, stejně jako napěchování kapes potřebným „střelivem“, abych mohl odpálit pár soupeřů. Dokonce tu potkávám i kolegu „Říhiče“, který na rozdíl ode mne neztratil švih v nohách a podle stylu je na tom viditelně dobře. Probereme nejnovější drby z balíku a při cestě na start, který je v nedaleké Propasti (lokalita, kde má nahrávací studio Petr Janda z Olympicu), trochu škádlíme soupeře Líbu Janouška, aby si nemyslel, že je tu nejlepší. .. "hele Jirko, fakt je Eda v laufu?" .. .. "hele Jirko, fakt je Eda v laufu?" .. Prásk a jede se, Říhič je již deset minut na trati, ale dědečkům nad čtyřicet to začíná teprve teď. První stoupák si to valím po boku Zahradníka, kterej sice nevypadá nebezpečně, ale vzhledem k létům, co ho znám, se jeho úsměvem nenechám ukonejšit. Prakticky okamžitě, jak se silnice srovná se rozjíždí podlaha. Tohle mě baví, trocha taktiky na „terezínech“, příprava pozice v nájezdech do kopce. To mi vydrží až do chvíle, kdy se to přede mnou podruhé rozpojí a já se dovážím do balíku s jazykem, namotaným na představec. ... lídři se v první lajně potkávají ... ... lídři se v první lajně potkávají ... Další kopec je můj… jak se později dozvídám, právě tam zaúřadoval Zahrada a Líba, protože jim cuknul jeden borec, co měl naději to udržet až do cíle. Další děj se mi přesto odehrával jako ve zrychleném filmu… Skalice, Český Štemberk… městečka se za okny našeho vláčku mění rychle jako v komiksu a já ani nestíhám číst jejich jména. Bohužel s přibývajícími kilometry trochu vázne tempo, a když se ho snažím trochu udržovat, má to jediný efekt, sám vyhasnu. ... kdyby došlo na spurt, Markovy rukavice se jistě hoděj ... ... kdyby došlo na spurt, Markovy rukavice se jistě hoděj ... I proto se v posledním kopci měním v Davida Coperfielda a silou vůle tlačím soupeře do stoupání rychleji, než sebe. Né že bych nemohl, ale proto, abych si užíval povzbuzování v posledních kilometrech před cílem sám a nemusel se o ně dělit se zbytkem skupiny. Takto mě hecuje i Říhič, který už to má za sebou. Kdyby raději potlačil, brblám v duchu. ... hej kluci, kde tady staví autobus do Vlašimi? :-) ... hej kluci, kde tady staví autobus do Vlašimi? :-) Před cílem u hvězdárny ještě čekají jedny kostky, ale moje tělo naprané dávkou enervitího gelu a tabletami proti křeči na otřesy prakticky nereaguje a já se o několik chvil později sesouvám spokojeně za páskou ze sedla. I když jsem dnes nestál na stupních vítězů, tam se nakonec i přes náš psychický „teror“ postavil Líba se Zahradou, bylo to i pro mne suprové dopoledne. Užil jsem si skvělej den na kole, namotal konečně nějaké závodní kilometry a hlavně se konečně dostal do pohody, kterou chápe jen stejně postižený živočišný druh - závoďák. I když zbývající hodina a půl cesty domů s dalšími pěti stovkami výškových metrů byla dost „vostrá“ .... Pinky "a okem Říhiče? ... ... pod Ondřejovem se začalo docela zostra nastupovat na to, že se jelo od patnáctky výše bych to takhle urputný nečekal, zbytky sil mi stačily na celkově 19. místo, což odpovídá mojí trénovanosti a konkurenci na startu. Jinak super závod, těžkej na dlouhém okruhu kterých moc není. S týmovou morální podporou vydařená neděle.

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies