Asi bych se vám měl trošku omluvit, že jsem se s Vámi včera nepodělil o své zážitky. Večer po tréninku na mne ale dolehla těžká krize a já nedokázal odolat únavě a spánku. To je tak, když tlusťoch, jako já, vyrazí zdolávat Alpské velikány. Tak se Vám to pokusím vynahradit dnes.
Do kopce...z kopce....do kopce...kde je nějaká rovina?? ...
Včera jsme si s klukama naplánovali výlet do vyhlášeného lyžařského střediska St. Moritz, kde se v letech 1928 a 1948 konaly zimní olympijské hry. Docela jsem se těšil, jak to ta
m bude vypadat, protože jsem to doposud znal jen z černobílých filmů jako promenádu zbohatlíků, kteří ukazují drahá auta, hodinky a vyšlechtěné manželky :-). A ona je to vlastně taková obyčejná švýcarská vesnička u jezera.
... Livigno-letní ráj cyklistů! ...
Nejdřív nás ale cestou čekalo překonat Passo del Bernina ve výšce 2330 m.n.m. Krásný kopec se spoustou serpentin. Cestu nahoru jsme si zpříjemnili zastávkou u stádečka oslů, kteří znuděně pozorovali dopravní ruch. Abychom je rozptýlili, udělali jsme pár hezkých fotek, což naše nové kamarády nijak nevyvedlo z míry. Dokonce zůstali neteční i k nabídce gelu od Enervitu. Společnou fotku s oslem Sváťova mamča posléze okomentovala celkem velmi trefně „nojo, svůj k svému“
:-). Pak následoval dlouhý sjezd do údolí, kde se znovu vkrádala na mysl ta známá otázka, kdo to pak bude šlapat zpět nahoru?
... jen si dej kamaráde, s Enervitem Ti bude líp! Mám to vyzkoušené! ...
Po krátké zastávce u jezera ve Svatém Mořici, kde je snad nejčistší voda, co jsem kdy viděl a doplnění energie, jsme vyrazili zpět do kopců. Enervit mě nabil energií a já doslova letěl
:-). Chvílemi, jsem si připadal, jako by se ze mě opět stával závodník. Ale jen na chvíli. Těsně před vrcholem mě dojel Tomáš Podrazil, tak jsem se ještě kousl a vlezl mu do háku a dokonce jsem ze sebe ještě vyždímal trochu sil a zaspurtoval na ceduli. Jak se večer ukázalo, tak jsem to asi neměl dělat. Únava se hromadí a spolu s vysokou nadmořskou výškou přišla, jak se říká, poprava.
... bez Enervitu ani ránu! ...
Dnes bylo v plánu kafíčko v Bormiu, ale já už ráno tušil, že mi to moc chutnat nebude. Po výjezdu na Passo Fosagno, kam jsem se sotva vysápal, jsem to otočil a vrátil se jezdit rovinky do tunelu kolem jezera v Livignu. Relaxovat se musí. Následně jsem strávil odpoledne v posteli a poslouchal při sledování opravdových závodníků na Tour de France, jak venku přichází pravá letní bouřka. A tady mezi těma kopcema to byl opravdu pěkný hukot. Zítra už snad budu zase v plné síle, čeká nás totiž královská etapa, kterou nebude nic jiného, než přejezd legendárního Stelvia.
... už i v St. Moritz vědí, co to je Kolokrám!
Pokud Vás moje postřehy z vysokohorského soustředění pobavily, tak jsem velmi rád. A pokud Vás navedou k tomu, abyste se sem sami vypravili a vyzkoušeli okolní kopce v sedle kola, tak budu ještě radši.
S pozdravem „popravený“ Mazlík