Tak Vás zdravím z Livigna. Po úspěšném boji na Lopatárně a zisku ceny pro nejaktivnějšího závodníka měsíce července jsem vyrazil s Tomášem Podrazilem a Václavem Svatošem najíždět nějaké ty tréninkové kilometry v kopcích.
Krásné ráno z Livigna ...
Po celkem pohodové cestě do jižní části Evropy jsme se ubytovali v pěkném apartmánu s výhledem na Livigno, které bude na několik následujících dní naším domovem. Hned zkraje nás trošku vyděsilo počasí. Současně s naším příjezdem se totiž zatáhlo a spustil se pěkný liják. Místo vyjetí nohou po hodinách sezení v autě, které bylo naplánováno kolem místního jezera, tak nakonec došlo na nepopulární alternativu – válce.
... dneska to bude docela slušná skupinka, o-ou ...
Ještě téhož dne večer nám domluvil Sváťa na další den švihounek s čerstvým mistrem republiky Petrem Vakočem, který mezi jídlem nadhodil, že má v plánu něco lehčího. No jo, ale co je lehčí pro něj, nemusí tak být pro nás. To ale neznamená, že bychom se jej chtěli stranit, koneckonců kdy se člověk sveze s profíkama, že?
Ráno jsme tak vyrazili směrem na Bormio k Trepalle, kde Petr bydlí. Kromě něj na místo srazu dorazil z Etixxu ještě malý vrchař s 57 kg Gianluca Brambilla :-), dále se přidal Jirka Polnický a nějaký Belgán z Lotto Soudal. Po docílení Bormia jsme pokračovali stále dál a klesali až do Tirana. Bylo jasné, že pokud 50 km klesáme a máme se vrátit na stejné místo, tak to asi bude zpátky bolet.
... tsí jo, to jsou kopce! Váš medvěd mazlík!
A pak to začalo. Při teplotě 34 stupňů jsme začali stoupat směrem na St. Moritz. Zamával jsem závodníkům, a jak říká Béča, jel jsem kopec s rozvahou! Byl jsem velmi rád, že jsem si namontoval kazetu s 28 zuby. Kdybych věděl, do čeho jdu, asi bych zvolil na rozjetí lehčí trasu. Nakonec tento kopec měřil 35 kilometrů a mě se v něm zdálo i o čertech. Slunce pálilo, jak o život, vítr se mezi serpentinami nadobro ztratil a já si připadal jako medúza na rozpáleném písku. Ještě, že s klukama z Etixxu jel i trenér s mechaničákem a podělil se o vodu, jinak bych tam asi byl ještě teď. Na rozjetí celkem slušná práce. I Petr Vakoč pak říkal, že to
je asi nejhorší kopec v okolí. Prý zlaté Stelvio! To ale uvidíme asi až ve čtvrtek.
Teď doplnit energii a dnes budu spát, jak medvěd v zimě!
Mazlík