Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Za pěnivou důvou

Vytvořeno16.07.2015
  Třináctý ročník regionálního závodu v okolí Terezína a Litoměřic, to byl můj plán na sobotu 11. července. Na startu je stovka účastníků, i když ve srovnání s předchozím rokem, kdy jsem zde byl poprvé, se mi zdála konkurence o něco slabší. Nicméně několik dobrých jezdců na startu je a množství závodníků slibuje zajímavý závod. Od startu se jede svižně, hned po několika kilometrech odskakuje dvojice závodníků a pomalu se vzdaluje. Začátek je spíše po rovině a v balíku se zjevně nechce před prvním kopcem nikomu moc tahat. Dvojice tak získává asi minutový náskok a zároveň i vrchařskou prémii nad Liběšicemi. Balík vzhledem k tomu, že prémii bere jen první jezdec, moc nejede, ale i tak se hlavní pole redukuje zhruba na čtyřicet lidí. V následném sjezdu je to již o poznání svižnější a já pod druhý kopec najíždím dokonce mezi prvními. Je to nejtěžší místo závodu a minulý rok se zde vytvořila šesti členná skupina, která to dotáhla až do konce. Tak jo, jedem. Pěkně schovanej, pěkně na čele ... Tak jo, jedem. Pěkně schovanej, pěkně na čele ...
Od úvodních metrů kopce zkouším pole nadělit, hlava by věděla jak, ale nohy s tím úplně nesouhlasí, a tak jsem po kilometru sóla zase ve skupině. Nahoru se už vyjíždí konstantní rychlostí bez nástupů a moje letmé ohlédnutí odhaluje zhruba dvacetičlennou grupu. Kousek před námi je opět vidět dvojice závodníků z úniku. Během chvíle je dorážíme a z dalšího sjezdu se domlouváme na pravidelném střídání. Další skupina je na minutu, a tak by byla škoda nechat se dojet.
... tak co hoši? Hybaj do cíle ... ... tak co hoši? Hybaj do cíle ...
Poté již přichází nejvýznamnější okamžik závodu, bohužel jen pro mě. Na rozbité silnici mi padá řetěz a k tomu se na něm dělají dva uzly. Seskakuji a po předlouhé minutě se zamazanejma rukama pokračuji již sám. V podstatě jsem smířen se začleněním do další skupiny, která mě zanedlouho pohlcuje. Tato parta je také dvacetičlenná, a když jim oznamuji situaci, souhlasí s pokusem o stíhačku.
... kontrola musí být :-) a pro fotografa to je nejlepší místo ... ... kontrola musí být :-) a pro fotografa to je nejlepší místo ...
Problém je v tom že většina lidí nemá moc ponětí jak střídat natož jak jet kolotoč. Víc než nohy mě po chvíli bolí víc hlasivky. I tak se dostáváme v Roudnici na nějakých dvacet vteřin za čelo závodu. Bohužel naše stíhací skupina se na roudnických kostkách tak roznastupovala, že poté několik kilometrů není schopna střídat. Naděje na dostižení čela je fuč.
... a hlavně s úsměvem! ... a hlavně s úsměvem!
Již v poklidu dojíždíme před Terezín a já se přesouvám na chvost mimo loktovačku, smířený se čtyřicátým flekem. Letošní sezonu se mi štěstí vyhýbá, budu mu muset jít asi naproti. Říhoš

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies