Nejedeme na pohár, ale pro pohár!

“Na horách je prostě krásně”

Sezóna se nezadržitelně blíží do své poloviny a s ní i podle mne ty nejdůležitější a nejzajímavější závody. Mezi jeden z nich patří určitě Český pohár horských kol v olympijské disciplíně Cross Country. Pro neznalce to přiblížím … jedná o sešlost těch nejlepších závoďáků na mezinárodní úrovni, pro které je připraven okruh v extrémním podání, ať jedete nahoru nebo dolů. O rovinatých pasážích kde by se dalo trochu odpočinout se tady ani nepřemýšlí, natož aby se mluvilo.

"Kolokrámští lebkouni zde rozhodně nesmí chybět"

Třetím letošním podnikem této přehlídky české bikové scény byl závod v horském středisku Peci pod Sněžkou. Místní trať se může pyšnit přívlastkem nejtěžšího závodu z celého seriálu. Nevěříte? Ještě minulý týden jsem byl stejným pochybovačem, ale po zkušenosti, kterou jsem nabral během tohoto víkendu, musím dát tomuto přívlastku za pravdu a to po všech stránkách! Slova těžké a extrémní zněly z úst všech závodníků a to i například takových hvězd jako je švýcar Thomas Litscher z mezinárodní formace Multivan Merida, který po závodě prohlásil: "A ta trať! Jedna z nejtěžších, které jsem kdy jel!“ No uznejte sami, na tomhle podniku nesmí Kolokrámnické lebky chybět. :-)

"Nejdůležitější část porpurného týmu, vynikajicí kuchařka Niky ... no, ale co má znamenat ten jazyk? :-) "

V sobotu po práci tedy nakládám Epica, Kolokrámnickou kůži a pěkně vostrý náboje od Enervitu. Po cestě ještě doplňuji podpůrný tým o kolegu Vlčáka (bývalý Elitní závoďák s bohatými závodními zkušenostmi) a jeho přítelkyni Niky (kromě jiného vynikající kuchařka) a vyrážíme vstříc Krkonošskému dobrodružství. Po rychlém vylodění usedáme na Spešlíky a ještě s úsměvem vyrážíme na obhlídku místní tratě.

"Na chvíli jsem se převtělil do jiné podoby ... jelikož počasí venku bylo takové, že by ani psa nevyhnal"

Ten úsměv mi však vydržel asi přesně 300 metrů, než jsem se vznesl na umělém skoku do výšky, že mi docházel dech…tohle nemůžu ustát… snad jen zázrakem dopadám o několik okamžiků později na obě kola, no slušný polet teda. V tuhle chvíli mi dochází, že místní trať bude opravdu jen pro silné nátury. Po průjezdu první technické pasáže se potkávám s „Vlkem“ a koukáme po sobě jako dva vyplesknutí mimoni, „to snad ani nemyslí vážně, to je fakt o držku“ shodujeme se jednotně. Náročnost sledujících pasáží již ani nemá cenu popisovat, jelikož český slovník nezná tolik maximalistických a sprostých slov současně…Výstižné je snad jen zhodnocení, pořád na horu a dolů na hranici sjízdnosti, ani metr na odpočinek, to vše dále okořeněno prudkým deštěm, který z tratě udělá cyklistická jatka. Není asi úplně náhodou, že se doslýcháme o zlomených klíčních kostech a podobných srandičkách. Po dvou obkroužených kolech to balíme a promoklý se vracíme pofoukat si bolístky do apartmánu. Jediný kdo vše zvládá s úsměvem je Niky a s ladností sobě vlastní nám servíruje plné talíře … zkrátka takové podmínky, nemá ani většina profesionálů. Za zvuku deště se nám hezký usíná.

"Obhlídnout soupeře a utlumit nastupující starťák"

Nedělní ráno nás probouzí již daleko přívětivějším počasím a sluníčko naštěstí trať rychle vysušuje. V lese to ale ještě bude chvíli trvat a kořeny kloužou jako čerstvě namazaný řetěz. Starťák se při rozjíždění pomalu dostavuje a tepovka jde jen těžko udržet v klidu. Mám za sebou soustředění v italských kopcích, výkonost by tedy nemusela být zlá, horší to bude s technikou.

"Jo rychlý starty, to by nám šlo :-) "

Na startovní lajně jdou už všechny myšlenky stranou a jsem pevně rozhodnutý do toho dneska dát vše, proto se rychle odlepuji nohu od asfaltu a přikládám pod kotel. Ostatní jedou celkem volně a tak v zaváděcím kole, vedoucím do brutální stojky po asfaltu, kde i můj jednopřevodník se 32 zuby sám prosil o snížení počtu zoubků, najíždím ze třetího místa. Ani nevím, kde se to ve mně bere, ale v terénu již přebírám druhé místo a kupodivu mi technické pasáže celkem sedí. V prvním stoupání přesto zjišťuji, že dnes budu s fyzičkou hodně bojovat a jakékoliv zrychlení tempa mi dělá velké problémy.

" Vlčák se dnes rozhodl roztrhat všechny soupeře na kusy a pěkně se do toho zakousnul "

V rámci mezí se tedy snažím jet konstantní tempo, i když trať to až tak moc nedovoluje, a každý záběr do pedálu pěkně bolí. Přijel jsem se ale rvát o top umístění, proto nechávám na trati všechny síly, asi i víc než by bylo zdrávo. I přes tuto snahu se mi bohužel druhé místo nepodařilo dlouho udržet. Ale i o to třetí jsem se rval s hrdostí a maximálním nasazením, jak se na člena Kolokrámnické letky sluší.

"Někdy to jinak nejde a i po svých se musí"

To nakonec dovážím až do cíle. Vysněné třetí místo a poprvé ve své „závodnické“ kariéře si stoupám na stupně vítězů Českého poháru…nejkvalitněji obsazené a nejprestižnější soutěže, co se v Čechách jezdí!

" Kolik procent může mít asi stoupání do sjezdovky přímo pod vlekem? Odpověď zní: moc! "

Taky Vlčák v kategorii Expertů nechává za svým kolem spoustu skvělých závoďáků a do cíle si doslova letí pro 15 místo. Spokojenost je velká, pořádný nášup motivace do další části sezóny taky není na škodu. Dalším naším cílem je hned následující víkend dvojblok závodů, který započneme v sobotu na dlouhé trati Malevila a v neděli necháme zbytky sil na pokračování Českého poháru v Bedřichově.

"Je to tam! A těšte se na pokračování! "