Náznak formy se většinou pozná podle toho, že člověk balancuje na tenké hraně mezi zdravím a nemocí. Mně se bohužel nepodařilo udržet se na té dobré straně a ve čtvrtek se obyčejné pokuckávání změnilo na krásný tuberácký kašel a bohužel i teplotu. V pátek se situace nemění, takže vyhlídky na sobotní půlmaraton nic moc. Ještě zjišťuji, zda-li existuje nějaká možnost neběžet půlmaraton, nesplnit tím pádem limit a přesto se nominovat n
a pražský maraton, který je nejen obrovská „masovka“ ale zároveň i MČR.
Jako mraveniště ...
Bohužel dostávám negativní odpověď, takže mi nezbývá než si sbalit fidlátka a vyrazit do Pardubic. V sobotu ráno je mi trochu líp, nicméně „do tance“ mi zrovna není. Závod proto začínám podle plánu tempem 3:20/km a uvidí se, co tělo vydrží. Žádný zázrak se ale nekoná, na 7 km začínám sípat jak lokomotiva, musím zpomalit, jinak se udusím. Zbytek závodu tedy běžím v tempu, „aby to tolik nebolelo“. V cíli nakonec čas těsně pod 75 min, je mi nic moc, ale limit je splněn.
... všechny jsem předběhl? :)
Teď se dát kvapem dohromady a za týden hola, hola Praha volá!
Rychlonožka