Kolotoč se roztáčí

Po úvodním utržení našeho „Rychlonožky“, který nevydržel zimní volno a pustil se do zápolení na poli běžeckém, se pomalu otvírá i naše oblíbená silniční sezóna. K tradičním „otvírákům“ patří již po několik let VC Hlohovce – Trofeo Cinelli, konaný, jak napovídá název, v moravském Hlohovci. Již tiskové zprávy, slibující domácí i zahraniční špičku, naznačovaly velmi kvalitní konkurenci. A jaká by to byla zábava, kdyby zde chyběly naše dresy, abychom to těm klukům vopálenejm trochu znepříjemnili a ukázali jim lebku na zádech. Los Kolokrámos připraven na start! Z týmu okřídlených lebek jsem se do Hlohovce nakonec vypravil jenom já sám a provázely mne tak hlavně rady od ředitele, znějící jasně „aspoň je pořádně posekej“. Všechny rady jsem si vzal samozřejmě k srdci a začal se podle nich chystat. Ještě před snídaní půl hodinky na válcích, naházet do sebe úžasnou ovesnou kaši, natáhnout kompresky od Mooseho, abych po třech hodinách v autě neměl nohy jak bandasky a mohlo se vyrazit. Šemík Specialized dlouho necválal, zradila ho podkova! Příště už bez defektu! Doufám! Do Hlohovce přijíždím s dostatečným předstihem, takže na rozjetí je času dost. Venku zima jak v ruským filmu a fouká snad přímo ze Sibiře, ale zastavit nás nic nemůže. Rychle se balím do všeho, čím jsem byl zásoben od spolehlivého výrobce týmových svršků pana Sýkory. To u konkurence i díky originálnímu designu už od pohledu vzbuzuje respekt. Pomalu jde do tuhého, z kufru Octávky, samozřejmě vyladěné v týmových barvách, se souká ven věrný černý Specializední šemík, do košíků nabíjím bidony s Enervitem a do kapes dvojici gelů. To by mělo na leteckou přehlídku se sto deseti kilometrovou distancí stačit.