Okem Svoboďáka: Doplnění k brouzdání ZEMÍ KRÁLE MIROSLAVA z 53x11

Ahoj všichni, mám v sobě nějakej pocit přeposlat Vám všem společně s PDF-kem originál rozhovoru "tucet otázek" pro časopis 53x11 na který jsem odpovídal mailem svému kamarádovi, komentátorovi cyklistických závodů na stanici Eurosport, novináři a hlavně stále výbornému a i přes přibývající věk, dle mě pořád nadějnému cyklistovi tělem i duší Martinovi Hačeckému. Report z našich luhů a hájů jsem pro můj oblíbený časopis 53x11 udělal moc rád. Těšilo mě to, že jsem byl osloven k tomu se podělit kam všude jezdím na trénink a vlastně proč. Následná podzimní návštěva Martina společně s dalším skvělým člověkem a fotografem Robem Trnkou pro mě byla velkou ctí. Také to byla pro mě upřímně jedna z posledních možností provětrat na sklonku avizovaného ukončení své závodní kariéry svůj oranžový stroj Specialized Venge a ukázat se v důstojné formě nejen Martinovi s Robem, ale také na pořízených fotkách především čtenářům tohoto cyklistického magazínu. Vše tedy bylo perfektní, na fotkách vypadám ještě jako vyšvihanej cyklista :). Proč Vám ale toto vše píšu? Těšil jsem se celou zimu na tenhle report a kecal bych kdyby to tak nebylo. Chtěl jsem tímto poděkovat několika lidem, kteří mě za dobu mé kariéry doprovázeli nebo pro mě něco během těch 25 let s číslem na zádech udělali. Samozřejmě můj oblíbený časopis není nafukovací a prostor je předem daný, také zřejmě z důvodu "skryté reklamy" si to pánové z redakce sami hlídají. Prostor, který byl tedy věnován mně a našemu výletu na Bastei, který mám mimochodem moc rád byl "ochuzen" o pár vět, které Vám proto přeposílám takto sám za sebe. Připojuji k tomu několik dalších fotografií co byly k dispozici od mistra Trnky a nakonec pár výcvaků z mobilu od mé ženy Martiny :). Aby jste měli důvod sem někdy opravdu přijet a na Bastei se podívat sami! Nevím upřímně proč v tomto reportu nejsou, když byla Bastei hlavním cílem této trasy :(. Doufám, že jsem nikoho těmito řádky neurazil, věřte v mou upřímnost :). Díky! Kuba Svoboďák   Originál odpovědi na TUCET OTÁZEK je zde: 1. Jsi tréninkový typ? Ano, asi jsem býval převážně tréninkovým dříčem. 2. Vyrážíš na švih vždy, když ho máš naplánovaný, ačkoliv třeba není úplně ideální počasí? Posledních pár let jsem trénink přizpůsoboval jen práci, počasí bylo vždy vedlejší. Pokud chceš trénovat a jsi omezený časem, není prostor se dívat dopředu z okna :), navíc u nás v Opičích horách je často nevlídno, je to tedy věc převážně psychiky. Když venku prší, tak se alespoň nepráší. 3. Spoléháš se v tréninku na měřící elektroniku – pulsmetr, wattmetr, nebo na své vlastní pocity? Vždy jsem dával přednost svým pocitům a dále dbal rad svého o něco staršího kamaráda a dlouholetého trenéra Ondry Vojty (Ondřeje Vojtěchovského). Nicméně bez wattmetru, se dle mě dnes již nedá objektivně a cíleně trénovat. Vím sám dobře, že by mě to určitě i ve věku kolem čtyřicítky posunulo. Kdy si ale najít čas na vyhodnocení tréninku a konzultace :), když je člověk rád, že na pár hodin uteče z práce a večer musí vše dohánět? 4. Používáš při vyjížďkách iPod, MP3 přehrávač apod., nebo se nechceš nechat rušit? Pokud ano, tak jakou hudbu posloucháš při švihu nejraději? Až od loňského roku jsem začal používat iPod, celých 25 let jsem se bez něj obešel. Posledních pár měsíců jsem hledal stále víc motivaci k tréninku, dobrá hudba do uší není v tomto směru vůbec špatná, pokud je člověk i takto schopen se soustředit na provoz kolem sebe. Jakou hudbu? Dle nálady a rozpoložení, nejčastěji asi Faith no More, Tři Sestry, ale taky Depeche Mode, Daniela Landu někdy třeba Madonnu, Lucii nebo Annu K ... 5. Staráš se o své tréninkové kolo sám, patříš k těm pečlivějším v údržbě nebo na něm prostě trénuješ, dokud je funkční? Já kola hlavně i prodávám :). Když jsem s cyklistikou začínal, tak nebylo moc finančních prostředků, na vše jsem si musel sám vydělat po brigádách, proto si člověk všeho vážil a staral se o to sám. Po letech, když jsem třeba i kolo dostal, tak jsem mu dal vždy tu samou péči. Kolo je dle mého vizitkou každého závodníka, jeho technický stav tak vypovídá o mnohém :) ... 6. Trénuješ raději sám, nebo ve skupině? Jsem spíš introvert, když trénuju úseky, kopce, atd. jedu spíš vždy sám, potřebuju jet dle svých pocitů. Navíc jsem prestižák a trénink ve skupině se tak kolikrát zvrhnul v závody :). Pokud však byla sezona v plném proudu, byl jsem mezi závody rád, že se můžu "vyťapat" s kamarády a zajet si někam třeba na dobrou kávičku. 7. Kdo je tvůj vysněný tréninkový sparingpartner, třeba i z mimocyklistického světa? Měl jsem možnost v posledních letech jet na trénink s mnoha osobnostmi cyklistiky a profesionály věhlasných jmen, těžko proto uvést někoho konkrétního. Jako člověk na mě však udělal v loňském roce největší dojem asi Jan Ullrich, se kterým jsem se potkal a zazávodil si na Öetztal maratonu. Pokud bych se chtěl však v tréninku pořádně zrakvit zavolal bych asi Štybymu :), u něj mám vždy jistotu, že se to povede na 100%. 8. Kolik najedeš kilometrů ročně, kolik z toho v předzávodním období a kolik závodních kilometrů? V mé poslední sezoně jsem najel celkem 24.000km, v předzávodním období to bylo každým rokem něco okolo 10.000km, se závodními kilometry to bylo posledních pár let čím dál horší :), tím jak ubývá závodů ať amatérských tak i svazových, ubývá i závodních kilometrů, které jsou dle mě alfou a omegou veškeré píle a odhodlání dostat se do formy, formy srovnatelné se zahraničními jezdci. V roce loňském, kdy jsem se snažil jako amatér objet vše co se dalo, a také možností startovat na domácích UCI závodech za národní tým (Visegrad, CCT nebo Bohemia) mi to hodilo na mé poměry slušných 5800 km. V podmínkách pracujícího člověka, který se kolem neživí, je to myslím maximum, co jde zvládnout. 9. Kolik máš ročně na kontě závodních dní? Pokud myslíš dny, kdy mám připnuté číslo na zádech, tak jich bylo v roce 2014 přesně 50. Bez čísla jich bylo asi o něco víc :) 10. Tvůj nejhorší zážitek z tréninku? Rvačka s neohleduplným motoristou a že jich několik bylo :(. 11. Ideální místo na trénink? V zimě jednoznačně Mallorca, která je dnes již cenově dostupná snad pro každého. Na jaře a v létě jsem si oblíbil Itálii, a to Gardu nebo Livigno, to je balzám na mou duši, pro moje nohy to je sice o něco horší :), ale ty hory a panorámata jsou nejvíc, prostě to stojí za to se tam občas vydat! 12. Nejhorší místo k trénování? Silnice první třídy kdekoliv u nás v České republice, agresivita a neohleduplnost některých "pilotů" na našich silnicích je fakt jedinečná. PODĚKOVÁNÍ Jestli zde můžu na sklonku kariéry někomu poděkovat, tak následujícím personám: paní doktorce Plchové za vyléčení mých v mládí nevyléčitelných achilovek, dále trenérovi Ondrovi Vojtěchovskému za stálou péči a podporu. Raitříkovi, mému mechanikovi a řidiči doprovodných aut za pevné nervy, Agentovi Bartákovi za nejlepší steaky na světě :). Mému nynějšímu lékaři MUDr. Jiřímu Šnajdrovi z Jablonce za to, že potom všem, co jsem si prožil ještě funguju. Mému mecenáši, Romanovi Valentovi za dobré rady do života. Všem sponzorům a fanouškům našeho týmu CK Kolokrám - Svijany, hlavně pak panu Kučerovi a Havlíkovi z pivovaru Svijany za neobyčejnou přízeň. Mílovi Komárkovi s K-Mont a Jirkovi Šmardovi z Moose za mnohaletou podporu a stejně tak i všem dalším, kteří jsou uvedeni na našich stránkách. A v neposlední řadě mé druhé ženě Martině za to, že mám ještě stále chuť táhnout tu svojí káru dál. Článek ke stažení zde: http://www.kolokram.cz/data/5311/5311_luzicke_hory.pdf V pohádkové říši pískovcových skalních měst a stolových hor se mezi pověstmi o loupežnících, dracích, skřítcích a vílách vypráví legenda o spravedlivém obchodníkovi ... ... o charizmatickém svérázovi, který upsal duši ďáblu. Čertovsky jasný plamen v očích a rohy na temeni, na něž po hříchu nemyslí jediný výrobce přileb, provází Svoboďáka po silnicích a cestách mezi hlubokými údolími a soutěskami Českosaského Švýcarska, zemí ďábelského pána severočeských velocipedistů ... ... aneb zemí krále Miroslava ... ... po silnici na pravém břehu největší české řeky se na úvod silniční sezony jezdila časovka z Děčína do Hřenska a zpět, dnes už raději ve snaze ušetřit životy cyklistů vede kolem frekventované silnice cyklostezka a myšlenka pořádání závodů tady má značně utopický nádech ... ... za opuštěnou budovou celníků před Bad Schandau se otvírá pohled na stolovou horu Lilienstein, na protějším břehu se na podobném skalním útvaru tyčí známá vojenská pevnost Königstein ... ... údolím Lachsbachu opouštíme vody Labe, v Porchsdorfu pokračujeme sympaticky utajeným stoupáním rovně, kde Kuba bezděčně přišlápne ve vzpomínce na legendárního závodníka a mechanika pražské Dukly Jiřího Zelenku, který kdysi navzdory nepoměrně vyššímu věku pravidelně znemožňoval v kopci závodníky, rozepíná vestu a sundavá čepičku ... zasloužená káva a pořádný kus koláče v pekárně mezi hrázděnými domky v Hohnsteinu nám mohla zpříjemnit následující široké dvoukilometrové stoupání na otevřenou křižovatku u Hocksteinschänke ... ... po kávičce je nám už zase hej :) ... ... a blížíme se k našemu cíli, k vyhlídce Bastei ... ... úprkem vpřed, nebo Háča, vzad? :) ... ... příznivější skon, pohodové tempo a kecání ... .... tady už se ženeme zpět pod tíhou zapadajícího slunce ... ... Svoboďák si však ještě přichystal bonbonek v podobě záludného výjezdu osmnáctiprocentní stěnou z Rathmansdorfu ... ... a hlavní cíl, no přece Bastei ... ... Bastei je skalní útvar s vyhlídkovými plošinami v Saském Švýcarsku na pravém břehu Labe mezi lázeňským městečkem Rathen a městem Wehlen ... ... skalní most Basteibrücke pochází z roku 1851, kdy nahradil původní dřevěný most z roku 1824 ... ... chmurné pohledy za mlhy a za sluníčka zase o 100% něco jiného ... ... skalní město ... .... byl jsem tu! Svoboďák!