Blátivá honička

Po pár domácích cyklokrosových kláních jsem se rozhodl opět prověřit, jak je na tom světová konkurence, ale i jak se daří našim krajánkům, působícím v zahraničních týmech. Nejlepším způsobem bylo se rozjet do Belgie na Vánoční turné.

To začalo o posledním předježíškovském víkendu SP v Namuru. A nebyl by to správný Namur, kdyby se nejelo v pořádném blátě. Tedy alespoň, co jsem měl možnost tu závodit já, tak to vždycky klouzalo a čvachtalo. Ve dnech před závodem se vše jevilo slibně. Nohy jsem měl v naprosté pohodě, a tak jsem si říkal, že by stálo za to balík řádně roztrhat.

Odškrábnuto a letíme vstříc první rundě....

Poslední den před závodem přestalo i pršet a bláto začalo pomalu vysychat. To se pak všechno lepí jako stará pastelína, což se zrovna moc nelíbí některým součástkám, jako jsou například moje šaltry :) . Těch tu za éru konání závodů padlo bezpočet. Na trati bylo ale kromě bahna i hodně ostrých kamenů, což nahrávalo skřítkům škodílkům, kteří závodníkům na trati působí defekty. Srovnání poměru zničených šaltrů a galusek tak bylo zhruba v poměru 50/50. Spíš, než soupeření ve výkonosti, to často vypadalo na boj o to, kdo dojede dále bez nehody.

A už se to po nájezdu štosuje, musíte si chvíli počkat než se udělá místo, třetí lajna na startu je holt třetí lajna :) ...

Na start jsem šel díky předchozím bodovým ziskům už z 22. pozice, což je třetí lajna. To už je výrazně příjemnější než 4. nebo 5. brázda, kde člověk nevidí startéra, ani špičku elitního pole :) . Kupředu to jde sice pomalu, ale trpělivost prý růže přináší.

Blikla zelená a už se valilo hlava nehlava nahoru do kopce jako sviňa. Nahoře jsem to spočítal zhruba na patnáctej flek, což nebylo vůbec zlý a držel jsem se na té pozici celou první rundu. Nohy mi jely vážně skvěle a já se pln optimizmu pomalu chystal na posun dopředu.

Musím ještě trochu víc potrénovat na koloběžce :) ...

Bohužel s touto teorií nesouhlasil materiál a já s mojí píchací formou přidal bod za zničenou galusku i tady v Namuru. S prázdnou gumou toho moc nevymyslíte, takže jsem se i přes snahu o minimální ztrátu postupně propadal až k 30. pozici.

Po výměně mi chvíli trvalo než jsem se vzpamatoval a trochu zmobilizoval síly. Nakonec jsem mazal dál a díky tomu ještě pár polomrtvých rivalů přeskočil. Oproti mým nejhorším vizím, to nakonec stačilo na celkem přijatelnou 24 pozici, coby druhého nejlepšího Čecha v elitě.

Po defektu....čelo závodu mi mizí v dálce, ale já se jen tak nedám, závod je závod a není všem dnům konec!

V Belgii si ještě chvíli pobudu, minimálně do konce roku a strávím tu i Vánoce. Plánuji zde absolvovat pár kvalitních závodů, z nichž další z nich mě čeká již 26. prosince v Zolderu.

Vám všem tedy přeji hezké prožití vánočních svátků a na Zolder mi nezapomeňte držet palce, jako píšu vždy. Jo tak jo!

Díky.

Bory