Několik set mil přes Californii, Nevadu, Arizonu až do Utahu na závod ...
Po exkurzi ve vývojovém centru Specialized, opouštíme Morgan Hill. Zdravím se s krásným starým Mustangem ... ... snídaně v igeliťáku a mažeme ... ... čeká nás opravdu dlouhá cesta ... ... panoramata, která vidíme jsou famózní ... ... a to přes celou Californii ... ... závodit na kole bych tu však nechtěl, silnice většinou bez zatáček, blbě by se zde odjíždělo z balíku :) ... ... vítr vane pouští, po písku žene klobouk ... ... kopce a hory jsou však famózní ... ... každej z nich je jinej ... ... pořád je na co koukat ... ... a to i po několika hodinách jízdy ... ... jednou z našich zastávek na čůrání ... ... je Death Valley ... ... místní podnik s názvem Klondike je famózní, maj tu houpací křesla ... ... nacházíme se 58 metrů pod hladinou moře ... ... a je tu celkem vedro ... ... už vím, kde natáčej ty westerny ... ... fotit je opravdu co ... ... a koho :) ... ... každej chce mít fotku do rodinného alba ... ... písek všude, kam se podíváš ... ... popojíždíme pár kiláků ... ... a je to ještě lepší ... ... Údolí smrti je fakt masakr ... ... nemyslíte? ... ... kdo neviděl na vlastní oči, neuvěří. Panorámata jsou fantastický ... ... času není na zbyt ... ... projeli jsme přes 4 státy a blížíme se do Utahu ... ... kde máme v plánu 25hodinovku .. ... respektive závod, kdo ujede nejvíce okruhů za 25 hodin ... ... a jsme zde .... ... slunce pomalu zapadá ... ... a my ještě neznáme okruh ... ... není moc na co čekat ... ... převlíknout a rychle vypálit ... ... a zde Vám představujeme prvního závodníka týmu pod názvem East side. Jmenuje se Filip ... ... druhým závodníkem je slovensý bratr, zvaný Miškin ... ... třetím do party je náš kapitán Jára ... ... a čtvrtej flek si beru já ... ... nevěděl jsem upřímně, co od tohoto závodu čekat, nikdy jsem podobnou akci nejel ... ... byl jsem hodně překvapení, již při seznámení s tratí ... ... i když to z těchto fotek nepoznáte, 22 km dlouhý okruh, byl z větší části v singlu ... ... moje předchozí ambice tak dostaly hodně za uši ... ... když si člověk myslí, že na to má fyzicky, zapomíná na to, že technika jízdy na biku se nedá jen tak obejít ... ... slunce tady zapadá velice rychle ... ... ale je to nádhera, nemyslíte? ... ... o to je pak větší tma ... ... jak oskar zapadne, znatelně se ochladí ... ... seznámení s tratí jsme stihli jen tak tak, Jára má viditelně radost a těší se na zítřejší závod ... ... společná večeře s dalšími účastníky závodu. Panuje dobrá nálada ... ... každý má o večeři jinou představu ... ... někteří jsou jak velbloudi a pitný režim dodržují poctivě ... .. a je tu brzké ráno ... ... porada před závodem musí být ... ... každý řeší poslední technické záležitosti ... ... a nebo jen tak naslouchá pravidlům ... ... někteří jako já ještě raději spí ... ... připravené stany. Každý tým má svůj vlastní ... ... spousta závodníků však stejně jako my zůstává v autech ... ... startuje se jako v Le Mans ... ... běží se cca 500 metrů ke kolům ... ... vůbec nevím, co od toho mám čekat :) ... ... moc dobrej běžec nejsem, přesto jsem však udivenej, jaký běžej někteří bomby ... ... pár zkušených, jako kámoš Lars to berou v poklidu, 25 hodin je 25 hodin ... ... a zde se řítí do depa první závodníci ... ... na startovní listině je kolem 200 bláznů ... ... pokrývky hlavy některých jsou legrační ... ... to však neznamená, že jsou na výletě ... ... je to celkem loktovačka ... ... tady se ještě směju ... ... tady taky ... ... a hurá na trať ... ... a jedu bomby ... ... první část závodu je do kopce, jede se šrot, po několika kilometrech jsem v čele ... ... následný singl mně však dává za uši. Po dvou defektech ztrácím 15 minut. Kluci sorry ... ... po 12ti hodinách závodu začíná být opět tma ... ... a že na poušti je kurva tma ... ... a taky zima, ještě, že se máme kde ohřát ... ... aby toho nebylo málo, tak nám ještě začalo pršet ... ... z písku začíná být pěknej jílovej podklad ... ... už vím proč se Indiánům říkalo Rudoši, místní červenej písek nás mění v podobné postavičky ... ... jsou tři ráno, ještě spím, či bdím ... ... a tady ve stanu každý čeká na svého parťáka ... ... točíme se po kole ... ... kdo zrovna nejede ... ... má možnost se občerstvit v místním stánku u Johna Debila ... ... Poltergeist, projev ducha nebo jiné paranormální síly, reálně existuje, teď už to vím 100% ... ... po dalších 12ti hodinách po tmě a v dešti tu je ráno a vypadá, že konečně slunečné ... ... kontrolujeme stav munice a osvětlení ... ... naše nové stroje jsou vlastně již staré ... ... počasí jim dalo, co proto ... ... botky samochodky ... ... skoro bez podrážky ... ... takové malé blátivé zátiší ... ... a jdeme do finále, Miškin předává štafetu Járovi ... ... finishman letí do poslední rundy ... ... a vůbec to nefláká ... ... Miškin taky ne, nechal na trati všechno ... ... grande finále, jsme v cíli ... ... zvítězil jsem sám nad sebou ... ... tým East side nakonec na 4. místě celkově, prostě první amatéři ... ... Filipovo zátiší s kaktusy ... ... naložit bordel a valíme 300 mil směr Las Vegas. Bez spánku, špinaví jak cikáni, ale šťastní.