Do Belgie na zkušenou ...

V letošní sezóně se teprve rozkoukávám mezi eilitou. Až do těchto dní jsem mohl vyzkoušet pouze jedinkrát, jak se soupeří s těmi nejlepšími na světě, a to v holandském Valkenburgu. Z toho důvodu jsem ani na chvíli neváhal a minulý víkend znovu zamířil do cyklokrosu země zaslíbené, do Belgie. Běžecká skupina o 5. místo ... O minulém víkendu měl totiž pauzu náš národní pohár Toi Toi Cup, a tak jsem měl, co se závodů týče, volnou ruku. A kam jinam než do Belgie, kde se tento víkend jely hned dvě “klasiky”.  ... neuvěřitelnej kotel, kterej žene člověka dopředu :) ... První byla Superprestige v Ruddervoorde, následně v úterý na jejich státní svátek závod ze série Soudal Classics v Nielu. Pro mě měly tyto závody velký význam, protože je potřeba alespoň objíždět takové akce s těmi nejlepšími a zvykat si na to ukrutné tempo, abych pak zase jednou za čtvrt roku nepřijel na svěťák a nečuměl jak puk, co se to zase děje . Přesun na západ pro mě začal v sobotu, kdy jsme se vydali s přítelkyní na letiště do Prahy a čekali na spoj do Bruselu, kde na nás po hodině a čtvrt letu čekal mechanik Dan s károu plnou materiálu, abychom se následně vydali na nocleh ke kamarádům Marcovi a Cathy do Oud-Turnhoutu. ... po startu za Svenem Nysem ... Další den do Ruddervoorde jsme to měli něco přes hoďku cesty. Pak už jen zaparkovat a začít stavět zázemí. Naštěstí pro Dana panovalo v Belgii suché počasí, což není tak běžné. Po projetí první závodní rundy jsem ani nestihl spočítat, kolikrát jsem zatočil, seskočil a naskočil. Spíš než na závodě jsem si připadal, jako bych pařil nějakou digihru. Na startovní lajnu jsem šel opět dozadu, hold ty body do rankingu, abych se prokousal o pár vln dopředu, je třeba nejprve získat. Start se ale povedl na jedničku a v terénu jsem se ocitl na sedmé pozici za Svenem. Potom přišla logicky lehká selekce a půlku závodu jsem se pohyboval kolem 15. místa. V hlavě se mi honila myšlenka, že desítka je na dohled, a to by byl super extra výsledek. Můj pokus atakovat top 10 překazila kulturní vložka pro diváky. Konkrétně saltíčko, které jsem si hodil v jednom kole při průjezdu pískem. Naštěstí jsem nebyl první ani poslední, a tak jsem se oklepal jak oslík a pokračoval dál. Bohužel na této trati každá malá chybička stála velký propad v závodním poli, a tak jsem tuto Superprestige dokončil na 23. místě. ... sakra to je zase písku … Pondělí bylo dnem, kdy bylo potřeba se dát trochu dohromady a připravit se na úterní Soudal v Nielu. Jednoduše řečeno, čekal mě lehký trénink po belgickém “chodníčku”. Naštěstí kousek od našeho ubytování bydlí Adam Ťoupalík, kterého jsem tak využil, aby mě někudy na hodinku a půl protáhl. Zároveň jsme tak oba zregenovali a pokecali . ... jediní kluci, se kterými jsem mohl pokecat česky :) Šimon a Drak ... V úterý už jsme si museli vše sbalit, naložit a vyrazit do Nielu, odkud jsme měli v plánu hned po závodě valit domů do Tábora. V Nielu se nesešla celá špička, ale závod byl obsazený velmi dobře. Přes den panovalo jasné počasí, což by za normálních okolností vypovídalo o suché trati. Tady tomu tak nebylo, řeka v blízkosti trati nám to pěkně podmáčela, trať byla uklouzaná a v šikmých rovinách, kterých tam bylo nespočet, jsem byl rád, že jsem při běhu nepřišel o kotníky. O tom, že to byla v podstatě běžecká trať, vypovídal ještě úsek v písku, kterým se „šlo pěšky“ okolo dvou set metrů. Nakonec závod pro mě skončil 12. místem, což není tak špatné, ale ta desítka je pořád malinkatej krůček přede mnou. ... průzkumníci Šimon a já :) Tyto dva závody beru jako perfektní školu pro sběr zkušeností a myslím, že mi hodně přinesly na nadcházející svěťák v Koksijde (v neděli se pískem jezdilo a v úterý běhalo) a hlavně jsem si začal zvykat na to „jejich“ tempo . Doufám tedy, že v Koksijde mě nic nezaskočí a předvedu kvalitní výkon. Ještě před tím si o nadcházejícím víkendu střihnu domácí klasiku v Holých Vrších, a potom už přesun do Belgie. Tak nezapomeňte fandit! Bory