Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Brasil Ride 2014 - Musí, musí, prostě se to musí podařit

Vytvořeno27.10.2014
Přemítání nad průběhem letošní sezóny mi přetrhlo noční sen. Měl bych s tím něco udělat, pilování formy na vrcholy sezóny nevyšlo úplně podle představ, chtěl jsem mistrovský dres v MTB maratonu, ten mi také o kousek unikl. Dneska na nás čekala poslední etapa a my byli blízko ovládnout Brasil Ride. Chybělo jen pár sekund, tedy přesněji 138 sekund. Trať nám trochu hrála do karet a strategie tak byla celkem jasná, najet do singletracku jako první, a pak se snažit Ferreiru a Iliase odpojit.  Stále stejnej úchyl je ten Gary :) ... Stále stejnej úchyl je ten Gary :) ... Po startu byla cítit neskutečná nervozita, boj o pozice na každém metru. Bum-bác, to byla naše hláška, co jsme s Hansem měli, když nám někdo odlítnul z háku. Single track se blížil trochu rychleji, než jsem očekával - a moje nohy? No musím přiznat, že jsem jim moc nevěřil. Nájezd do singlu byl tady a my ho propásli. Po pár kilometrech v něm jsem ale pookřál. V hlavě jsem měl hlášku, kterou jsem kdesi zaslechl, „nerozhodují pocity, ale činy“. Hans najednou skočil na první pozici a lehce se nám vzdaloval. To bylo jasné znamení i pro mne, abych s tím něco zkusil udělat. Celkem snadno jsem si poradil s Iliasem, který je horší v technice. Vlnka kolem něho a už jsem byl za zády Ferreiry. Ten se ale tak snadno nechtěl dát. Zkoušeli jsme lokty, objezdy, prostě každá malá skulinka si říkala o to, abych se mu tam nacpal. Ten mě ale nechtěl logicky pustit před sebe a v singlu není na předjetí tolik prostoru, kolik bych potřeboval.  ... kdy jindy, když né teď ... ... kdy jindy, když né teď ... Čekal jsem na správnou chvíli neskutečně dlouho, naštěstí však přišla. Najednou jsem viděl místo, kde by to šlo, nezaváhal jsem ani na zlomek sekundy a protáhl se kolem něj a okamžitě zalehl do řídítek. Během pár toček jsem nasál Hanse. Letěli jsme jako v „matrixu“ a při výjezdu se singlu jsme měli minutu. Zbývalo deset kilometrů do cíle, znovu tak padám do řídítek a roztáčím 36x11. Spíš než bikera teď připomínám časovkářského specialistu. Pokaždé, když se dívám na Tour nebo Giro, miluji ty poslední kilometry, jak se letí neskutečnou rychlostí. Teď jsem v tom lítal já a Hans.  ... podium, zasloužené ... ... podium, zasloužené ... Před námi poslední dvě rovinky v protivětru a dva singly. Když vyjíždíme z prvního, hlásí nám dvě minuty náskoku. Je třeba zrychlit, to na vítězství ještě nestačí a po těch dnech a spoustě kilometrů by byla škoda pohrát o pár vteřin. Po druhém singlu se náskok zvyšuje na tři minuty, ale ani to není impuls k zvolnění. Mám hroznou radost, že se i karta výkonnosti otočila aspoň dnes pro mě a já slyším, jak v háku Hans jen lapá po dechu a sípe. Konečně to nejsem já. Hans není ale žádnej měkota a jede přes závit!  ... že by nové oblečky od Endury? Kdepak, kluci jdou na maškarní oslavit úspěch. Radost až na kost! ... že by nové oblečky od Endury? Kdepak, kluci jdou na maškarní oslavit úspěch. Radost až na kost! Prolítáváme cílem a kolega Hans padá na zem. Já běhám z místa na místo a sleduji každou sekundu, jak ubíhá v náš prospěch. Takový nervy jsem doposud nezažil, nemůžu tomu uvěřit. Právě jsme s Hansem Beckingem VYHRÁLI Brasil Ride! Teda musím vám kolokrámnická smečko říct, že díky Vám, díky Svoboďákovi, diky Svijanům a díky přízni, kterou dostávám, se mi podařil ten největší výsledek kariéry. Těším se domů, těším se na zimu a těším se na Svijany, které si dám s přáteli, co mi věřili. Doufám, že se Vám to četlo o něco lépe, než mně se jezdilo v Brazílii . Díky všem za podporu. Ňůmi

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies