Jizerské repete na výbornou

Po loňském trápení s týmem, kdy mnou a Kubou oslovení borci odvolávali slib podpořit ryze pivní Svijanský tým, jsem se poučil a na letošek oslovil spolehlivé matadory se vztahem k těmto horám. Jan Škarnitzl má v Jizerkách chatu a zná zdejší terén dokonale. Michal Bubílek je stejně jako já z Liberce a na panelkách spolu trávíme poslední dobou čím dál tím více času. Láká nás sem trénink bez aut v úžasné přírodě. Jan Nesvadba je z Jablonce nad Nisou, což asi pro jeho představení stačí. Posledním do party je Jakub Svoboda, který okusil Jizerky v mém doprovodu i na silničním kole. A byl z nich nadšen a rád tu s námi v těch několika drahocenných chvílích, kdy se urve z roboty, trénuje.

Co to ten Nesvadbič zase řeší :) ....

Náš úkol pro tento zavírák domácí sezóny zněl jasně! Být vidět, a to nejen na trati. Obtelefonoval jsem proto organizátory, aby oba zmínění Janové mohli startovat v první vlně, i když neměli vyjeté popředí z předchozích let. To jsme zvládli a na rozdíl od loňska se ani nikdo na poslední chvíli neomluvil, že má „rýmičku“. Vše tak nasvědčovalo, že zdárně odstartujeme. Pokud by ale vše běželo podle plánu, nebylo by to pravé vzrušení! Půl hodiny před startem si ještě jedeme obhlídnout závěrečný sjezd. Jeli jsme v protisměru kopce, tak řadím nejlehčí převod. Vzápětí se ozvala rána jako z děla a určitě to nebyl startovní výstřel! Stavím a zkoumám, co se mohlo stát. Celé zadní kolo mělo asi dva centimetry vůli. Celou sezonu jsem absolvoval bez problémů a ještě den před závodem při kontrole nic nenasvědčovalo nějaké závadě. I proto jsem trochu lehkomyslně nechal rezervy doma. A tak aniž bych se rozjížděl, tep mi atakoval hranici dvou set úderů za minutu. Skoro s brekem jsem přijel za Pavlem Čabelickým, který si naštěstí věděl rady a pár minut před startem mne úsměvem zachránil a vrátil tak do hry! Mohl jsem se tak postavit na čelo balíku, čítající vice než 3500 cyklistických přileb. Za tuto avantýru jsem bohužel zaplatil omezeným počtem převodů, přišel o nejtěžší z nich. To ale nikdo ze závodníků nemohl tušit. Trochu jsem se obával vývoje vzhledem k tomu, jak se zdejší roviny „lítají“ rychle. V hlavě se mi také vybavila příhoda z minulého ročníku, kdy se moje kadence podobala spíše větráku, než cyklistice.

Od lajny soupeřům prostě natáhneme huby.....

Hned od startu za to vzal náš Jakub Svoboda. Ke Kapličce se střídali s udržováním likvidačního tempa s Honzou Škarnitzlem a tak není divu, že se zde oddělila větší skupina, v níž jsme měli všichni zájem spolupracovat, to až na Bedřichov. Stále nás ale bylo moc a tak jsem se rozhodl začít úředničit i já. Rozjel jsem „slušné bomby“ a najednou se skupinka zmenšila na pětičlennou a hned čtyři v ní z týmu Svijany - Kolokrám.

Občas je ale natahujeme i sami sobě....

Takto jsme dojeli, až kousek před cíl, kde se s jistotou týmového vítězství začal hrát mariáš o pořadí jednotlivců. První vyložil karty Jan Škarnitzl a už ho do cíle nikdo nedohonil. Zbylá čtveřice si to rozdala až na pásce. Druhé místo si vyspurtoval Michal Bubílek, jako třetí jsem v infarktu prolítnul na svém Supu se supěním já a záda nám kryl Honza Nesvadba. Pátý v cíli byl Dominik Buksa z týmu České Spořitelny.

Na druhém bergu zůstává na špici cca dvanáctičlenná skupina....

Před vyhlášením jsme si symbolicky připili živou vodou ze Svijan na oslavu vítězství. Svijany - Kolokrám měl první čtyři závodníky v cíli a ředitel Kuba Svoboda dokončil na luxusní desáté pozici. Musel jsem klukům poděkovat za krásné rozloučení s letošní sezonou u nás!

Bedřichov a cca deset kiláků do cíle. Ňumi začíná úřadovat...

Na mě čeká ještě rozloučení se světovou sezonou a to v Brazílii na Brasil Ride, kam odlétám ve středu.

Díky a ahoj

Ňůmi

Někteří zde pro změnu doúřadovali :) ...

Blahopřání vítězovi přímo od šéfa...

Bratři v triku a ještě s lahváčema na zádech...

good job!

podium je podium...

mise splněna...