Neponechat nic náhodě…
Na první český pohár v cyklokrosu, který se konal v Lošticích, jsem nechtěl nic zanedbat, a tak jsem vyrazil směr Loštice už v pátek odpoledne. Spolu s mým mechanikem Danem Voborou a závodníky Jakubem Skálou a AdamemŤoupalíkem. Jak se již později ukázalo, toto rozhodnutí se nám určitě vyplatilo.
Pořádný rozjetí je třeba ...
Začalo to celkem netradičně. Když jsme dorazili v pátek večer do Loštic, čekalo nás nemilé překvápko. V ubikaci, kde jsme měli zamluvený nocleh, jsme vyfasovali pokoj bez dveří a bez okna v místnosti, kde se noc předtím konala asi nejspíš nějaká oslava (podle kouře z cigaret). Naše reakce tak byla celkem očekávaná, asi sto metrů vedle stál daleko přívětivěji vypadající penzion s voňavými pokoji. Sice dražší, ale nelitovali jsme :) . I přes tuto lehkou komplikaci mi nic nezhatilo vyjetí na válcích po téměř 300km strávených v autě. A šlo se spát.
... musíte zahřát motory ...
Den závodu probíhal od rána, tak jak měl. Nejprve válce, snídaně a pak pomalé rozjetí na silnici a hup do terénu omrknout místní trať. Některé z úseků mám ještě v čerstvé paměti z lednového mistrovství republiky, kde jsem obsadil 2. místo za Martinem Bínou. Po projetí se ukázalo, že je trať úplně stejná a to mi sedělo! Ve srovnání s mistrákem jen o dost sušší a rychlejší. Přesto jsem se na závod těšil.
... pořádně dotáhnout DMTéčka a jdeme na ně ...
Hodinu před startem už začala panovat trochu vážnější atmosféra…nikdo moc nemluvil a chystal si své věci, své rituály před startem. I já byl připraven, po důkladném rozjetí na válcích jsem dotáhl DMTéčka na „max“ aby vydržely ten můj výkon, vyladěný na Mallorce :) .
... od startu se Vás totiž nikdo na nic neptá ...
Minuta do startovního výstřelu, vše seřazeno na lajně jak při Velké pardubické. Absolutní ticho, každý se soustředil jen na hvizd píšťalky rozhodčího. Po jejím zvuku se spolu s balíkem rozjel i celý letošní pohár. Start se mi povedl podle očekávání a nájezd do terénu jsem zahájil třetím místem. Tato pozice byla celkem strategická, vzhledem k faktu, že hned následovala technická pasáž v lese. To znamenalo velkou tlačenici z každé strany, já však hájil svou pozici zdatně a nikoho před sebe nepustil. Po chvíli jsme dojeli k prvním schodům, které jsme před startem ladili s kolegou Jakubem Skálou. Našim tajným trumfem bylo zjištění, že se dají po straně s trochou technického umění vyjet. Tento fígl jsme aplikovali hned po startu. S ničím jsme se nepárali a hned od všech pryč. Závod jsme tak nečekaně od počátku kontrolovali jen ve dvou. Poctivá spolupráce až do cílové roviny, kde se rozhodlo ve spurtu, který jsem vyhrál. Ani Jakub však neodešel s prázdnou, bral krásné druhé místo a myslím, že jsme byli oba byli spokojeni.
... start se povedl na jedničku ...
Po dojetí do cíle nás organizátoři závodu ihned vláčeli k pódiu na vyhlášení, ale podařilo se mi jim na okamžik vyvléknout ze spárů, abych si mohl dopřát svou dávku důležité R2ky. Po dekorování samozřejmě přišla série, rozhovorů a pak konečně i cesta domů.
... a průběh závodu také nevypadal zle :) ...
Myslím, že první ostrý test výkonnosti dopadl nadmíru dobře, nejenom díky poctivému tréninku, ale i skvělému zázemí. Tímto bych rád poděkovat všem, kteří se na tomto vítězství podíleli a za podporu.
Díky a nezapomeňte fandit i příští týden v Lounech.
Michael
Foto: Jan Brychta, děkujeme.
... na společném tréninku jsme nebyli, i když to tak vypadá :) ...
... byl to spíš přebor táborských závoďáků :) ...
... doplnit střelivo musím hned v cíli, čeká mě ještě spousta povinností ...
... tři veteráni nebo spíše tři z jednoho penzionu :) ...
... úsměv na rtech a spokojenost. Tak to má být nebo ne?Sledujte nás na sociálních síťích
