Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Kvalita se počítá

Vytvořeno22.09.2014

Po dni volna jsem se chtěl vrhnout do dalšího tréninkového bloku pěkně zostra. Na pořadu dne nejprve řádné rozjetí a pak pár intervalů nadoraz. Den začal normálně, jako každý jiný. Rozcvička, snídaně...a hurá na kolo. Vyrazil jsem opět na Valldemossu, jak jinak :) .

Saludos desde Mallorca ... Saludos desde Mallorca ...

Když jsem dojel pod Coll de Soller k benzínce, začalo to být hned ostrý, odspoda až nahoru doraz! Ale co se nestalo. Při druhém kopci jsem jel takový bomby, že jsem si nedával moc pozor a v jedné ze zatáček škrtl pedálem o zem. Ztráta rovnováhy znamenala jediné, než jsem stihl jakkoli zareagovat, ocitl jsem se opět na zemi. Bohužel na tu stejnou stranu jako při závodu Okolo Jižních Čech, takže všechny strupy zůstaly na asfaltu a já musel pro neskutečnou bolest tento trénink ukončit. Sotva jsem dojel přes Soller a rovnou na Deiu, prostě nejkratší cestou na ubikaci. Naštěstí se nic jiného nestalo a skončilo to odřeninami. Ani DMTéčka neutrpěly před začátkem sezóny žádnej šrám. Byla by ostuda se postavit na start prvního krosu v sedřenejch tretrách.

... o pořádné kopce a výhledy zde není opravdu nouze ... ... o pořádné kopce a výhledy zde není opravdu nouze ...

Tento den mi logicky narušil plány tohoto soustředění a musel jsem si další den dát nucené volno. Stejně mi to nedalo a jel jsem se alespoň na hoďku a půl sklouznout a rozhýbat tělo. Kam jinam než do Port de Soller, nahoru k majáku nasát trochu pozitivní energie, pořídit pár fotek do alba a zpět. Další den snad už zvládnu klasický trénink...

Hurá na poslední štaci

Po neplánovaném nuceném volnu, stráveném hlavně regenerací po pádu, jsem si ráno odlepil trenky od odřeného boku a vyrazil vstříc dalším intervalům. Není jiná možnost, protože čas tady se krátí, tak kdy jindy. První stoupání na Valldemossu mi znepříjemňovaly kraťáky, třecí se o můj “rare biftek” na pravém boku, ale na vrcholu, asi po dvaceti minutách jsem si zvykl a ujížděl dál jakoby nic. Nejprve jsem se vydal trochu do rovin na Santa Mariu a až po 45 minutách rovnání těla, jsem se vrátil na mé obvyklé pracoviště Coll de Soller „od benzínky“.Lousknul jsem ho tam 4x v ostrém tempu a z vrcholu jsem upaloval nejkratší cestou domů.

... kamikaze koza v akci :) ... ... kamikaze koza v akci :) ...

Další den jsem měl od pana trenéra Červínka za úkol poslední dlouhý trénink a nastoupat 3000 výškových metrů. Tak dobrá, vydal jsem se mým neobvyklým směrem dolů do Solleru a poprvé jsem měl po deseti kilometrech průměr vetší než 30 km/h . To ale vydrželo jen chvíli, na nic jsem totiž nečekal a vyrazil jsem do hor. Nejprve k vojákům, kolem jezer, odbočku na Calobru jsem tentokrát minul a pokračoval dál až na křižovatku před benzínku, na které jsem se dal do leva na Pollencu. Po dlouhém sjezdu jsem nemrhal časem po rovině a ještě před Pollencou jsem se otočil a vrhl jsem se opět do hor. Při tomto horském výletu, jsem nesměl zapomenout na doplnění tekutin a zastavil tak v jednom shopu přímo ve skále, k tomu jsem zakousl jednu Powersportku. Po této svačince zase cvakly Lynxy do pedálů a já pokračoval stejnou cestou zpět. V Solleru jsem bohužel zjistil, že mi k dosažení výškového úkolu stále chybí ještě 600 metrů, což na přímou cestu do Deiy nestačí. Tak jsem minul odbočku mé hostitelské vesničky a stoupal známými serpentinami na Coll de Soller. Nahoře už číslovka souhlasila s plány, a tak jsem se vydal nejkratší cestou pro mou R2ku, na kterou jsem se po tomto tréninku už opravdu těšil.

... na doplnění potřebné energie ... ... na doplnění potřebné energie ...

Den poté jsem měl domluvený trénink s profíkem. Průvodcem mi bude Vicente Reynes, který se právě vrátil z Vuelty, odkud si přivezl pódiové umístění ze 4. etapy. Oba jsme měli v plánu lehčí rovinatý trénink do 100km s jedním “brdkem”. Alespoň mě protáhl novými cestami, které jsem doposud neznal směrem na Incu, poté brdek jménem Orient, káva v Bunyole a domů. Pro mě to byl asi největší zážitek z toho pobytu tady. Nejen, že jsem posbíral mnoho zkušeností od profíka, co působí již řadu let v nejvyšší lize cyklistiky, ale také to, že jsem se po dlouhé době svezl alespoň ve dvojičce .

Poslední den “full gaz”

Jelikož jsem měl večer letět domu, nebyl čas vymýšlet nějaký dlouhý trénink a v intenzitách se musím začít pohybovat častěji a častěji. Tak jsem se posledním tréninkem chtěl rozloučit ve velkém stylu. Zařadil jsem šestkrát Coll de Soller od oblíbené benzínové pumpy. A ještě k tomu tzv. „FULL GAZ“. Tento trénink se neobešel bez kofeinoveho Enervitene gelíku, ale i tak už jsem toho moc neviděl, ani neslyšel přes vlčí mlhu a nohy topící se v laktátu. A to jsem si musel po tréninku ještě sbalit věci. Naštěstí tam na mě čekala poslední dávka důležité R2ky, bez které bych neodletěl.

... profík Vicente Reynes a moje maličkost, pošvihání s ním bylo super ... ... profík Vicente Reynes a moje maličkost, pošvihání s ním bylo super ...

Myslím, že jsem tu absolvoval slušné soustředění, i když ne s tolika najetými kilometry, které tu obvykle hltám na jaře. Zaměření bylo spíše do kvality, která je teď potřeba na nadcházející cyklokrosovou sezonu, začínající příští týden TOI TOI Cupem v Lošticích. Tak přijďte fandit!

Poděkování patří také Kolokrámu, DMT a Enervitu, bez kterých bych si to tu nedokázal představit. Díky!

Michael

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies