Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Ötztaler Radmaraton okem Svoboďáka

Vytvořeno03.09.2014

Když jsem v roce 2005 poprvé a na pozvání přátel z Německa startoval na Ötztaler maratonu, tak jsem před startem nevěděl do čeho jdu. V cíli jsem si pak celý zmožený sám pro sebe sliboval, že mě zde již nikdo nikdy neuvidí . Od té doby uplynulo spoustu let a já jsem se na místo činu vrátil letos již po páté. Bolest po závodě časem ustoupí a vrátí se opět motivace, jak nejlépe pokořit a zajet jeden z nejznámějších, a na evropském kontinentu nejprestižnějších maratonů, kde startuje 5 tisíc závodníků. Závod se koná v rakouském lyžařském středisku Sölden. Délka trasy je 238 kilometrů a převýšení přes 5500 metrů, činí z tohoto maratonu velkou výzvu nejen pro profíky, ale i pro hobby cyklisty. Každý se zde chce poměřit sám s výsledným časem, a zkusit vyhrát sám nad sebou.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZÁVODU: -délka 238km, převýšení 5.508 metrů -nejvyšší bod závodu Timmelsjoch nebo chcete-li italsky řečeno Passo Rombo 2.509 mnm -počet serpentýn 66, jestli jsem však dobře počítal  -nejnáročnější stoupání St. Leonhard - Timmelsjoch o délce 29km, s převýšením 1.742m -nejprudší stoupání je z Ötzu na Küthai 18,2% -nejdelší stoupání, a také nejmírumilovnější je po staré brennerské cestě o délce cca 40km

V loňském roce jsem tento maraton absolvoval se svými kamarády Edou a Robertem, tak říkajíc "na pohodu". Neměl jsem moc natrénováno a práce dala přednost koníčku. Klukům se zde však natolik líbilo , a proto jsme v únoru společně ještě s Jirkou Ondečkem naplánovali, že si dáme repete. Svůj pohled na věc Vám proto píšu níže v "krátkém" reportu, tak jak jste již u mě zvyklý. Následovat samozřejmě bude i pohled okem Roberta a Edy.

Předstartovní příprava se skládá z několika důležitých věcí ... Předstartovní příprava se skládá z několika důležitých věcí ...

Nicméně po přesunu z výstavy Eurobike, která se konala od středy a byla pro mě pracovně důležitá, jsem se v sobotu přemístil z Friedrichshafenu do Söldenu na místo určení. Tréninkové manko nebylo zase tak velké, a díky kompresním ponožkám od firmy Moose, jsem neměl ani moc nateklé nohy . Větším problémem bylo to, že již dva dny v kuse pršelo. Nebyl tak prostor se alespoň v sobotu před startem řádně rozjet. Na kole jsem strávil v lijáku asi 25 kilometrů, což představoval výjezd ze Söldenu na mautstelle. Jedná se o hranici mezi Rakouskem a Itálií. Při závodě je to poslední část sjezdu z Timmelsjochu do cíle závodu.

... připravit a naleštit svůj stroj ... ... připravit a naleštit svůj stroj ...

V neděli ráno bylo celkem příznivých 10 stupňů. Po loňské anabázi, bylo vlastně skvělé počasí. Po rychlé snídani, kdy jsem se snažil do sebe dostat, co nejvíce hmoty v podobě vajíček, sýru, šunky a pečiva, došlo i na přípravu bidonů a kompletní kontrolu mého Venge. Další předstartovní úkony následovaly. Po připnutí čísel a čipu na kolo bylo otázkou, jak se nejlépe obléci. Nevěděl jsem, nebyl jsem si jistý, jaké počasí nás čeká tam nahoře, a jak to bude dnes s deštěm. Nechávám si čas na rozmyšlenou, a nakonec jedu pouze v zateplených kraťasech od Sýkorek. Nahoře volím krátký dres, pod něj místní noviny, rukávky a vestu. Do kapsy pak jen pláštěnku, pro případ deště. Pod přilbu si beru čepici a rukavice dávám rychle do kapsy. Je již pouze 20 minut do startu a já jsem stále 6 km od startovní čáry na našem penzionu. Prosím tedy Martinu, aby mě odvezla o kousek níž a já se tak zapojil do jednoho nekonečného pětitisícového hada. Až dole před startem zjišťuji, že jsem si vzal obě rukavice pravé . Zpětně se tomu směju, ale v tu chvíli jsem se docela vztekal. Vysvobozením a velkou náhodou bylo volání z balkonu penzionu, který stál v místě startu. "Hodně štěstí, Kubó", na mě kdosi hurónsky volá. Koukám se, zda se mi to nezdá a z několikátého patra vidím mávajícího Rolanda s Pavlem Soukupem. Na mé sdělení, že jsem naprostej idiot a mám dvě pravé rukavice, Pavel zalézá do pokoje a háže mi na silnici mezi dav dalších závodníků své vlastní. Díky kluci, zachránili jste mi život!

... zkontrolovat brzdy, svá kola a obutí ... ... zkontrolovat brzdy, svá kola a obutí ...

A běžím dopředu přes místní louku, vyhýbám se kravským lejnům a na hulváta lezu přes plot a stavím se tak na cca 300. flek, hned za závodníky, kteří si vyjeli v loňském roce první vlnu. Mé startovní číslo kolem 1500 nekoresponduje s těmi ostatními, kde stojím. Pokud bych byl v tomhle případě hodnej hoch, tak bych si moc nepomoh . Od startu se rozjíždí karta a trvá mi cca 5 kilometrů, než se dostávám na úplné čelo závodu. Celkem riskuji a přes několik obrubníků skáču ještě v Söldenu na chodník a zpět, abych se co nejrychleji probojoval na přední pozice. Sjezd ze Söldenu do města Ötz měří něco přes 30 kilometrů a je vždy dost zběsilý. Jak se dá do pohybu tento nekonečný balík po klikaté silničce údolím, kde našli sněžného muže, je to vždy o hubu. Jedu proto mezi prvními deseti závodníky. Pravidelně jim střídám. Rychlost je někde kolem 60-70km v hodině. Jedu totální šrot, jak při časovce, ale užívám si to. Televizní kamera z motorky, několik fotografů a helikoptéra nad hlavou, jakoby dala mé okřídlené lebce novou energii. Upřímně, kde taky jinde se můžu zviditelnit . Jak se najede do první hory, budou mě jen předjíždět desítky cyklistů. Prodávám tedy na 100% reklamy na svém dresu. Na špici se pohybuje několik bývalých profesionálů zvučných jmen, z Itálie a Německa.

... stejně tak řazení a řetěz ... ... stejně tak řazení a řetěz ...

Zdravím se zde z Jörgem Ludewigem, mým kamarádem a kolegou z firmy Lightweight. Jörg se na tento závod vždy důkladně připravuje. Skončil zde několikrát na stupních vítězů. Prohazuji s ním několik slov. Jsem Rumun a má němčina nestojí za nic. Během chvíle mě někdo plácá po zádech, přemýšlím, komu překážím, otáčím se a vidím jak se na mě směje Jan Ullrich, podává mi ruku a volá "hallo, Ich bin Jan". Poznal mě asi podle dresu, říkám si. Před rokem se zamiloval do našeho designového sedla Kolokrám s lebkou od firmy Prologo, které jsme mu nakonec věnovali a poslali po přátelích z Lightweightu. Nezbývá však již moc času a během chvíle narážím do zdi jménem Küthai (2.020mnm, délka 19,3km, max 18,2%). Nahoru jedu cca hodinu a tři minuty. V průběžném pořadí dle on-line systému se pohybuji někde okolo stého fleku celkově. Tento závod, je však hodně dlouhý. Jedu si proto svoje tempo a nenechávám se nikým rozptýlit. Musím šetřit síly, říkám si pořád dokola. Následný sjezd do Innsbrucku mě vážně baví. V jednom úseku jedeme opravdu rychle. Na tachometru mám 110km v hodině. Jede se mnou pár dalších bezmozků a nechávám se tak unést také. Dole pod několika kilometrovým sjezdem následuje cca 10ti kilometrová rovina přes příměstskou část Innsbrucku. Vidím před sebou první skupinu. Náš balík, jakoby se zastavil a chvíli se mi zda, že nikdo nechce pokračovat ve stíhací jízdě. Jedu proto sám takovou malou časovku. Je to boj s větrnými mlýny. Při nájezdu na starou brennerskou cestu, mě skupina opět dojíždí. Chvíli mám tak pocit, že jsem blb a zbytečně jsem plýtval silami. Po několika kilometrech jsem ale opět ready. Jedeme ostré tempo a střídáme se asi ve čtyřech lidech. Za zády máme asi 50 dalších cyklistů, co se jen vezou. Docela mě znervózňuje "týpek", který jede v sandálech. Sice se systémem SPD, ale i jeho chlupaté nohy jsou "výsměchem a potupou" pro ostatní závodníky. Nicméně tohoto chlápka znám a vím, že to je jeho styl. Je to bývalý profík a dělá ze sebe většího vola než je. Vždycky mu na to nějaká rybička zabere. Z mého pohledu trochu zvláštní humor. Ale je vidět, že když má člověk motor od pána boha, může závodit i na tříkolce.

... vše prostě vyladit, nenechat nic náhodě, včetně kufrů na tretrách ... ... vše prostě vyladit, nenechat nic náhodě, včetně kufrů na tretrách ...

Těsně před Brennerem a hranicí do Itálie konečně dojíždíme čelo závodu. Dle mého odhadu čítá první skupina bratru 150 hlav. Potkávám se opět s Janem Ullrichem a dalšími chlapíky z LW. Po krátkém sjezdu do Vipittena, začíná Jaufenpass. Jsme cca na 150 kilometru závodu a právě zde se ukazuje, jak kdo na tom je. Teď se teprve začíná opravdu závodit. Naše skupina se tříští na molekuly. Nereaguju na žádný nástup, jedu si svoje tempo. Stoupání na Jaufenpass je dlouhé 21,6km s maximálním stoupáním 12% do výšky 2.090mnm. V půlce kopce začínám předjíždět ty, kteří to přehnali a podlehli tak svému vlastnímu tempu. Těsně pod vrcholem poprvé stavím na bufetu. Dávám si polévku, vypiju jednu minerálku a upaluju dál. Opět a společně s Janem Ullrichem, který se zde zdržel o pár vteřin déle. Nahoře jsem za necelou hodinu, dle časomíry na průběžném 65. fleku celkově.

... prostě do války jdeme zítra vyladěný ... ... prostě do války jdeme zítra vyladěný ...

Neskutečný sjezd do St. Leonhardu, je opravdu masakr. Jedeme po oslizlé silnici v cca 5ti členné skupině. Nekonečný počet serpentýn o 1.200 výškových metrů níže, občas zpestřený průjezdem italskou vesničkou, za doprovodu italských, repektive tiroských fanoušků, a také místní policie, která je zde všude a hlídá všechny křižovatky, je fantastický. Snažím se udržet tempo s Janem, ale je to nad mé síly. Jan jede dolů takovou kudlu, že se mi tomu ani nechce věřit. Dojíždíme spoustu soupeřů, kteří mi nakonec překáží a ztrácím tak kontakt s Ullem. Zase mi odjel . A máme před sebou poslední a nejtěžší stoupání dne na Timmelsjoch do 2.509mnm a výjezd o 1.774 metrů výše. V tomto kopci, se vždy rozhoduje o vítězi závodu. Pro Ty nejlepší je to něco kolem hodiny a půl tvrdé práce dostat se na vrchol hory. V mém případě je to poněkud horší . V půlce stoupání na bufetu dojíždím opět Ulleho. Už se tomu směju, připadám si dnes jako jeho stín. V klidu zastavuju, jen mám strach, aby mi nezatuhly nohy. Dávám dva Red Bully, gel a pokračuji se svým dnešním souputníkem a dalšími do posledních 15ti kilometrů směr vzhůru do oblak. Mám toho už fakt dost, naštěstí jsem do této chvíle jel podle svých pocitů. Poprvé se mi tak zde nestalo, že bych se cítil totálně vyčerpaný, proto zkouším jet tempo ostatních a závodím s nimi poprvé na doraz. Po několika kilometrech, které mi přijdou věčností, se ptám Ulleho, kolik km zbývá nahoru. Ani si už nepamatuji, kolik má kopec kilometrů, zda 30 nebo 35 . Jan mi sděluje, že to je necelých 7 kilometrů a vzápětí mi mizí v mlze. Asi po dalších 2-3 kilometrech vidím "čerta", respektive toho blba, co vždycky běhá ve svém ďábelském oblečku s vidlema na Tour de France a ostatních velkých závodech. Křičí na mě německy, že jedu hned za Ullrichem, běží vedle mě a mává tou svou "vidličkou". Nemám sílu ho ani poslat k šípku. Nahoru se nakonec dostávám za hodinu a 52 minut, ztrácím zde tak půl hodiny na vítěze. Upřímně řečeno mi to je jedno. Pro mě je vítěz každý, kdo tento závod objede a dokončí ve zdraví.

... nesmíte se to však přehánět s tím čištěním ... ... nesmíte se to však přehánět s tím čištěním ...

V posledním 25ti kilometrovém sjezdu jedu, co to dá. Chci se vejít do osmi hodin, respektive pod osm hodin, což je čas, který je oceněn každý rok odznakem, který dostává každý ze závodníků, který se dostane pod tuto hranici. Vždy to však bývá jen hrstka ze startovního pole. Něco kolem sta lidí pokoří vždy dosti šibeniční osmihodinovku. A jsem konečně v Söldenu. Davy diváků kolem celého průjezdu městem, doslova hlava na hlavě v prostoru cíle, vytvářejí tu správnou a neopakovatelnou atmosféru. Připadáte si jak na Tour de France. Jedu asi ve čtyřech lidech. Je tu poslední ostrá zatáčka přes most, na který najíždím jako první. 100 metrů do cíle a ani nemusím se soupeři spurtovat a je hotovo. Výsledný čas 7 hodin 39 minut, průměrná rychlost přes 31 km/h, celkově 41. místo, je mou dnešní vizitkou. Slézám z kola, sundávám přilbu a padá ze mě veškerý ten stres. Vedle mě opět ten Jan Ullrich, tentokrát v rozhovoru s novináři. Je to celkem legrace, měl jsem za soupeře legendu cyklistiky, která je k neporažení od normálního smrtelníka i dnes. Společné foto a podaná ruka od Grande Jana je však pro mne tou největší odměnou. Děkuju!

Cuba Libre

... ani s tím sypáním :) ... ... ani s tím sypáním :) ... ... co mě zítra čeká a nemine, to kdybych věděl? Hlavně, ať neleje jako teď ... ... co mě zítra čeká a nemine, to kdybych věděl? Hlavně, ať neleje jako teď ... ... místo konání je každoročně Sölden ... ... místo konání je každoročně Sölden ... ... vše je dokonale připraveno na jeden z největších maratonů ... ... vše je dokonale připraveno na jeden z největších maratonů ... ... i já se dokonale připravuji :) v místní restauraci ... ... i já se dokonale připravuji :) v místní restauraci ... ... můj kámoš od mariáše, zajímá mě, jaký trumfy si na mě připravil ... ... můj kámoš od mariáše, zajímá mě, jaký trumfy si na mě připravil ... .. pár hodin před startem ... .. pár hodin před startem ... ... testujeme ještě "Pukyho", nový model značky Cipollini ... ... testujeme ještě "Pukyho", nový model značky Cipollini ... ... a je tu ráno a start. Tolik šílenců před sedmou ráno, jen tak na živo neuvidíte ... ... a je tu ráno a start. Tolik šílenců před sedmou ráno, jen tak na živo neuvidíte ... ... odstartováno! 15 minut než bylo vidět tohle auto FINE COLONNA :) 5000 lidí se momentálně řítí údolím do Ötzu ... ... odstartováno! 15 minut než bylo vidět tohle auto FINE COLONNA :) 5000 lidí se momentálně řítí údolím do Ötzu ... ... cílová rovinka, necelé tři hodiny do příjezdu prvních závodníků ... ... cílová rovinka, necelé tři hodiny do příjezdu prvních závodníků ... ... počasí rozdává své karty od lišáka z hospody :) Kdo dneska zmokne a kdo ne? ... ... počasí rozdává své karty od lišáka z hospody :) Kdo dneska zmokne a kdo ne? ... ... tam vzádu, kde nikoho nevidíte, jede první závodník :) ... ... tam vzádu, kde nikoho nevidíte, jede první závodník :) ... ... a tady Grande Jan, v cíli na 33. místě ... ... a tady Grande Jan, v cíli na 33. místě ... ... zubatá mě ani tady nedostala, utíkám zpět za lišákem :) ... zubatá mě ani tady nedostala, utíkám zpět za lišákem :)

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies