Co Tě nezabije, to Tě posílí!

Původní plán vyrazit do Alp již v úterý vzal za své pohledem na radar a předpověď. Předtuchu zla potvrzuje ve středu Kuba SMSkou: v Livignu sněžilo, teď prší a je zima. Ještě proto v ČR provětrávám nohy v Českém lese, v krajině, kde lišky dávají dobrou noc. Pak už jen vše nasoukat do auta a vyrážíme směr Itálie. V noci dojíždíme pod Brenner, kde z „lampiónových“ závodů známe místo přesné našim potřebám. V zákoutí zaparkovat, přespat a ráno „nepozorovaně“ vypadnout. V lijáku parkujeme, měníme auto na ubytovnu. Jdeme spát. První noc v „hotelu“ Opel Vectra je za náma, přežili jsme :)   Hlavně se dobře najíst, den bude dlouhý…   První den, Vipiteno – Timmelsjoch – Vipiteno. Z údolí do 2000 m na Jaufenpass je poctivých 15 km v prům. 8%. Následuje dvacetikilometrový sjezd do St. Leonarda. Silnice je rozbitá, samá díra, no nic moc.   Ze St. Leonarda jsem za hodinu padesát svižným tempem v oblacích, Timmeslsjoch, 29 km a 1800 m převýšení se holt nevyjede hned. Poprchavá a je kolem 5°C. Otáčím zpět na Vipiteno. Jsem zvědavý, v jakém stavu sem dojedu za dva týdny.   Na „Jaufenu“ leje jako z konve, dobrá duše Bohďa pro mě přijela autem. Nemusím tak absolvovat zbytečných 15 km do Vipitena, uff.   Usušit, uvařit…   Najíst se a udržet se v teple.   Druhá noc je za náma, chystáme „nádobíčko“ na další den. Svítí sluníčko a bláhově si myslím, že dnes bude hezky.   Jedu proto na Penserjoch. Dva kiláky před Passem začíná pršet, nahoře už regulérně lije a jsou 4°C, cestou zpět do Vipitena vymrzám na kost. Abych se zahřál, vyjíždím na Jaufen, zde panuje stejné počasí. Dnes rezignuji, otáčím zpět na Vipiteno. K autu dojíždím tak tak. Holt kosa a déšť…   Navečer se trochu vyčasilo, nacházíme „ubyto“ na fotbalovém hřišti. Nepořádní Italové naštěstí zapomněli zavřít jeden kumbál na harampádí. Měníme jej na úschovnu kol a sušárnu. Ještě se zmůžu a umyju si kolo, pak už si konečně sednout, pohoda… Za soumraku uleháme, zítra (nevím jestli bohudík nebo bohužel) poslední den.   Ráno, příprava na poslední alpskou bitvu.   Nejdřív trochu do kopce, zahřát se. Je 6°C a vlhká lycra moc nehřeje.   Stálo to za to, alespoň jednou sluníčko a trochu panoramata. Cestou zpět na Jaufen ze St. Leonarda už klasika, poprcháva/prší… Před odjezdem obligátní italská pizza, espresso a hurá domů za dětma a postelí :) Za dva týdny Ötztaler, tak snad něco zúročím z těch najetých kopců a hlavně toho času stráveném v tom „zocelujícím“ počasí, protože nejsem bláhový, na konci srpna v Alpách ažuro asi nebude… A jestli bych jel znovu? Určitě! Robert