Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Tatry Tour okem Kolokrámu

Vytvořeno04.08.2014
S týdenním zpožděním, způsobeným nedostatkem volného času :), ale přece... report z Tater je zde: V sobotu 26.7. byl na programu další díl maratonské série, a to čtvrtý díl pod názvem Tatry Tour, který pořádají od roku 2004 naši sousedé, bratři Slováci k příležitosti vstupu Česka, Maďarska, Polska a Slovenska do EU. Závod je také vypsán jako neoficiální mistrovství střední Evropy v maratonu. Jede se zde každý rok o mistrovský dres a hodinky značky Tissot. Závod za svou dobu značně nabral na popularitě což je vidět hlavně na zájmu závodníků z různých profesionálních týmů. Na Tatry Tour jsem startoval po páté, poprvé v roce 2008 a od té doby se zde po sportovní stránce hodně změnilo, což je vidět nakonec i ve výsledkové listině letošního ročníku. Jednak na výsledném čase vítěze, a také podle uvedených jmen převážně polských závodníků z kontinentálních týmů jako je ActiveJet nebo Mexller. Do Popradu, respektive do Starého Smokovce ve Vysokých Tatrách je to pro kluka ze Severních Čech řádný kus cesty, nicméně sem nejet a nepokusit se tak o hatrick pro mě nepřipadalo letos v úvahu. Po absolvovaném etapovém závodě Czech Cycling Tour jsem vůbec nevěděl, co od sebe mohu čekat :). Každopádně nejsem žádný "ořezávátko" a upřímně jsem si na tento závod věřil. Do Smokovce jsem dorazil v pátek pozdě odpoledne a jak jinak než do hor zahalených v těžkých tmavých oblacích. Vystoupím z auta jdu se registrovat a vzápětí začíná déšť :). Ani mi to nekazí náladu a jedu se protáhnout, musím taky, nohy mám po 700 kilometrech strávených v autě oteklý jak bandasky. Po čtyřiceti kilometrech se vracím na hotel mokrej na kost, ale spokojenej. Těším se na zítřek a déšť mi dává po dnech parna spíš energii do žil. Večer si dávám dvojitou večeři k tomu PreSport od Enervitu, kontroluju si důkladně svůj stroj Venge a také kola Meilenstein. Po 22 hodině sedám do auta a jedu na noční výlet na nedaleké Štrbské Pleso, načerpat trochu energie a podívat se na místa, kde jsem několik let nebyl. Déšť a mlha mi však žádný výhled nepovoluje, a tak lezu zcela zkřehlý a ve svém speciálním outfitu "rumunský závodník" do jednoho z místních hotelů. Jak zjišťuji, tak Hotel Kempinski a jeho osazenstvo není ta moje pravá krevní skupina :). Nicméně když už jsem zde, tak se přece neotočím a ve svých plážových gumových pantoflích s úsměvem na rtech procházím recepcí a po pozdravu několika pikolíků mířím do zdejší kavárny a baru. Když teď píšu tyto řádky tak mám úsměv na rtech, musel to být pro personál trochu šok :). Před hotelem vedle několika luxusních vozů stojící Škoda Roomster v Kolokrám designu s lebkou na kapotě, z auta vystupující postava zhrzená a celá zmoklá jen v kraťasech a tričku Kolokrám a ještě v gumákách :), která jde skrz hotel a za sebou nechává jen stopy nebo spíše kaluže vody. No co no, milionář z chatrče může přece jezdit a chodit v čem chce a vyhodit ho přece jen tak nemůžou :). Nebo, že by jo? Jak to bylo v jednom z legendárních českých filmů? "Nová doba, host vyhazuje vrchního :)?" Sedám si ke krbu čumím tupě do ohně a čekám, co se bude dít. U číšníka si objednávám dvojitý tiramisu, perlivou vodu Rajec a červené víno na krvinky. Nutno podotknout, že s padesáti eurovkou v kapse toho ani víc vymyslet nešlo :). Moje exkurze do vyšších pater civilizace nakonec končí dobře. Po hodince strávené v příjemném prostředí s živou barovou hudbou ve stylu Mackieho Messera ... platím u obsluhy a se stejným úsměvem pokynu na rozloučenou osazenstvu tohoto luxusního hotelu. Osazenstvu, kam na první pohled nezapadám :), nemám na ruce ani drahý hodinky, nejsem modelka, nemám ani umělý kozy a nejsem od pohledu ani buzerant. A to si upřímně tipnu, že jich tady ten večer pár sedělo a srkaly do sebe drinky různého obsahu a s různým podílem rafinovaně rafinovaného cukru. Odcházím tedy s úsměvem jako frajer Mackie a mizím venku v mlze vstříc zítřejšímu závodu. Ráno je tady... na parkovišti před hotelem stojící autobus ActiveJet týmu mi dává znatelně najevo, že to nebude dnes žádná prdel. Divím se kdo všechno se bude dnes chtít poprat o dres neoficiálního mistra střední Evropy. Nu což, zadarmo to nebude a je vlastně dobře, že zájem o tento závod se zvedá. Příčinou bude ale také to, že se v poslední době spousta závodů po Evropě ruší, a tak nemají mnozí profesionálové čím zalepit prázdná místa ve svém závodním kalendáři. Po snídani jdu před hotel, kde se potkávám se svým parťákem Martinem Kouřilem. Dnes budeme na ně z našeho týmu "okřídlených lebek" jen dva, uvidíme tedy, kam až nás křídla donesou. Start! A jde se na lajnu, je necelých pět minut do startu a během chvíle se vedle závodníků ActiveJet cpou do první řady i závodníci dalšího polského kontinentálního manšaftu Mexller, kteří vypadají také dobře připraveni :) a loktují se nervozně již na startovní čáře. Bude veselo, říkám si sám pro sebe a vzápětí vracím šťouchanec loktem jednomu z drzých a namistrovaných Poláků. Odstartováno! Tempo je již od startu vysoké a hned po pár kilometrech se poklidný peloton mění v jednoho nekončícího hada...na 15 kilometru zůstává ve stoupání na Štrbské Pleso ve špici pouhých 20 závodníků. Průměrná rychlost je v tuto chvíli okolo 45km/h, není se tedy čemu divit. Vzadu za námi tak zůstává spousta soupeřů, kteří nečekali atak polského týmu Mexller hned od startovní čáry. V následném mnohakilometrovém sjezdu do Liptovského Hrádku se každý rok startovní pole sjíždí zpět. Tentokrát se vrací do hry jen pár opozdilců a závoďáků v kondici :). Já stejně jako v roce 2009, kdy jsem zde poprvé zvítězil, se snažím odplížit právě v těchto místech. Po několika nástupech se daří a ve trojici se svým parťákem Martinem a Lukášem Matulou z KCK si vytváříme asi tak minutový náskok. Po cca 10 kilometrech vzorné spolupráce je náš náskok zlikvidován právě polskými závodníky. Tentokrát závodníky týmu ActiveJet, kteří v prvním stoupání "čekali" na svého obtloustlého mecenáše a sponzora. Závodníci týmu ActivJet se však dle sdělení několika řidičů doprovodných aut vrátili zpět do prvního balíku spolu se svým bossem v závětří dotaženi za svým mechanickým vozem, což není uplně fér, ale co jiného by člověk čekal od polského bratra :). Naštvanej se tak zkouším znovu odjet.... daří se a jsem opět ve špici, tentokrát v pěti. Vedle dvou Poláků, kteří nestřídají jsem tu společně s Orlíkem Svačinou (přezdívka mého kamaráda) a opět z Lukášem Matulou, který dnes stejně jako v minulých maratonech jede jak můj stín. Po cca dalších dvaceti kilometrech na první pořádnej kopec dne, a zároveň vrchařskou prémii Húty, najíždíme již ve třech. Orlík, Matula a já s cca minutovým náskokem na "aktivní polské vychcánky", kteří jedou ostré tempo a redukují tím peloton. Říkám klukům jeďte v klidu a nechte si rezervu na to až nás polskej expres dojede. Šetříme síly, ale stejně to v tomhle dlouhém stoupání bolí, bolí to však všechny přítomné, některé asi víc než nás. Kilometr pod vrcholem nás tak dojíždí pronásledovatelé, je jich ale víc než jsem čekal :(. Skupina čítá nyní okolo 20ti hlav. Závodníci týmu ActivJet jsou opět v trapu, zřejmě čekají na svého šéfa, který se někde v kolapsu snaží vyjet na vrchol. Jsem z dosavadního průběhu smutnej, a taky moc dobře vím, že jsem v předešlých 80 kilometrech řádně vystřílel svojí dnešní munici. Snažím se tak uklidit do závětří a doplnit střelivo a cukry, jak jinak než Enervitem. Následné ataky závodníků týmu Mexller nechávám být, vím, že na jejich převahu sám stačit nebudu. Divím se proto celkem Matějovi Jurčovi, který zde startuje také bez týmové podpory svého nynějšího působiště  Dukly Trenčín, že stále čeká... ptám se ho tedy jak se mu osobně líbila právě skončená Czech Cycling Tour. V zápětí si neodpustím větu "Matěj, jak se Ti drželo doprovodného auta za okénko v královské etapě CCT :)?" Matěj nejprve říká "kdo to říkal?" a na to mu odpovídám "viděli jsme Tě s Ferym Raboňem v jednom z posledních stoupání dne". Matěj na to "no a co, drželo se tam skoro 30 lidí svých doprovodných aut" říká mi to stylem, že jsem vlastně blbec, když jsem jel v sobotu do Šternberka za svý... asi měl pravdu, v neděli jsem byl z toho dost popravenej :)... co je ale legrace a proč o tom píšu je vyjádření Matěje na svou obhajobu po několika dalších kilometrech... říká mi z ničeho nic "když jsem jel Giro d´ Italia, tak jsem taky viděl několik serpentýn pod sebou, jak se svého doprovodného vozidla drží Mark Cavendisch, a když mě následně dojel taky jsem ho nechal být. Navíc Raboň mu dělal v té době domestika a ještě ho za to platili. Platili ho za to aby na něj čekal v kopcích, tak co mu sakra vadilo?" Je to legrace :) nicméně to Matějovi nezazlívám, jen mě pobavil svým přirovnáním k Giru. Sám jsem zažil pocit, jaké to je držet se zcela nadoraz vyčerpanej auta za okénko. Závodit se opět začíná za polskou hranicí. Objet Tatry jinak ani nejde. Nebe se zatahuje, a stejně tak se stahují mračna nad naší skupinou. Vepředu je stále v úniku jeden z polských závodníků Mexller týmu. Za ním však začíná tvrdá redukce. Na cca 130 kilometru se v nájezdu do prvního strmého stoupání na polské straně jede peklo, několikrát odpadám a znovu se vracím do kontaktu s nejlepšími. S Poláky drží rovnocenný krok snad jen zmíněný Matěj Jurčo, který je zdejší a startuje zde za domácí tým Tatranské orly (jinak profesionál týmu Dukla Trenčín). Já společně s dalšími Čechy a Maďarem Fejes Gáborem, loňským to vítězem, zde děláme křoví a kluky do počtu. Na vrcholu nás je tak jen osm závoďáků. Ze sjezdu se jen tak tak vzpamatuji a říkám si, jo dneska to bude ještě legrace. A právě v těchto místech začíná hrát svoji hru Matěj Jurčo. Jako by ho polili živou vodou. Atakuje a s dalším Polákem z Mexxleru jde do úniku pronásledovat uprchlíka na špici, který je po 50 kilometrech tvrdé práce poprvé na dohled. My ostatní, jako by jsme byli smířeni s osudem, že je hotovo. Jen maďar Gábor se nechce vzdát, ale v jeho pokusech o nástup začíná být vidět těžkopádnost dnešního snažení o zvrat. Mám nohy jak Dominik Hašek, tvrdý jak betony a přemýšlím, jak se vrátím přes poslední tři kopce zpět do Smokovce. Nad Tatrou sa blýská, hromy divo biju, nebe je už víc než černé a první kapky deště nám dávají znát, že nás čeká řádná sprcha! Braťja Slováci asi dnes (mimo Matěje) neožiju, čehúni již taky ne, a maďarský závodník v háku? Nevěřím mu, že je schopen dnes obhájit loňské vítězství. Kdo se ale objevil během chvíle ze tmy na špici a přijel opět a znovu nečekán? Tipněte si sami, no jistě express z ActivJetu :)!! Tentokrát se vracejí bez "tlusťocha", vracejí se stylem jakoby jeli týmovou časovku. Jen tak tak jim zapadám do háku a rychlostí okolo 50km/h pokračujeme v mírném stoupání pod úpatí kopce Lysá Polana a jsme tak někde na 160 kiláku. Začíná tak opět boj o to, kdo se jich nejdéle udrží. Naše skupina opět čítá 15 závodníků. Několikrát odpadám a zpět se vždy vracím, až když vidím zbylé české závodníky jak jdou přede mě. Karel Nepraš a Petr Záruba z týmu ACK Stará Ves jedou dnes skvěle, a taky oproti mně, do teď dobře takticky. Je na první pohled vidět, že jízdou v háku dost pošetřili. Třetím Čechem zde je již zmíněný "stín", Lukáš Matula. Skupina se však v půlce kopce dělí. Prší o sto šest, prostě leje jak z konve, a to je v tento moment asi jediné co mi nevadí. Druhou část stoupání bojuju sám se sebou a v tempu si jedu svoje a nenechávám se tak vyprovokovat nástupy soupeřů, co chtějí zalepit 15ti vteřinovou sekeru, co dělí naší původní skupinu. Na vrcholu stoupání zakládám velkou placku a v následném sjezdu plném vody, se vracím v pořadu na hraně na svých galuskách Competition do stále početné skupinky pronásledovatelů. Je to ale labutí píseň, do cíle zbývá něco okolo 30 kilometrů a dvě poslední stoupání. Cítím nastupující křeče a vím, že dnes nevyhraju i kdybych se rozkrájel. Poláci ActivJetu stále nastupují, jeden po druhém se střídají a zkouší odjet z naší dvanáctičlenné grupy, která neustále stíhá dva z polských bratrů z kontinentálního týmu Mexller společně s "tatranským orlem" Matějem Jurčem z Dukly Trenčín. Vracíme se na Slovensko a v předposledním kopci dne se naše skupina definitivně dělí. ActivJet dosáhl svého, čtyři jejich jezdci jsou před námi. Ti další, jako by zde ani nebyli a nakonec je ztrácíme z dohledu (v cíli zjišťuji, že nejsou ani ve výsledkové listině), asi se vrátili pro tlusťocha nebo to nechápu. Sjezd pod poslední kopec, který vede přes Tatranskou Lomnici do Starého Smokovce má cca 15 kilometrů. Není zde žádné prudké stoupání, spíš naopak. Kilometry v nohou a vítr zde ale vždy prověří, co ve Vás zbylo. Několikrát se o vítězi Tater rozhodlo právě zde. Je to o morálce, poslední kiláky závodu jsou zrádné, navíc zde jedete po široké cestě a vidíte daleko před sebe. Kluci z ActivJetu tak jedou před námi jako na dostřel, tipuju si tak do 30 vteřin. Nikdo z těch co zbyli v našem grupettu, jako by neměl zájem střídat, jen pár jednotlivých pokusů o únik, nic víc. Hlídám si tedy na posledních 5 kilometrech své soupeře, chci zkusit vyhrát alespoň spurt této skupinky, pokud se torzo co zde zbylo dá takto nazvat. Kilák před cílem jedu jen ze sedla, mám křeče do obou nohou. Nastupuje další Polák, tentokrát z nějakého warszawského týmu, kterého sem neviděl snad ani na startu :). Kluk byl schovanej celej závod jak jehla v kupce sena a teď chce spurtovat? Tak i kdybych měl chcípnout, jdu přes něj a 200 metrů před cílem jedu z prvního fleku. Poslední metry závodu jsou do strmého kopce a navíc na posledních 75 metrech je celkem technická levotočivá zákruta, kam se vejde jen jeden z nás. Ještě, že mám ostrý lokty :) najíždím sem první a vím, že mě už nikdo nepřeleze. V cíli jsem jako devátej v pořadí. Pár minut po mně dojíždí na krásném 16. fleku i Martin, máme to tak ve zdraví za sebou :). Na jednu stranu jsem zklamanej, na druhou si nemůžu nic vyčítat, nechal jsem zde všechno. Možná i víc než ve mně bylo, alespoň tak mi to teď s odstupem týdne přišlo, odvedl jsem zde své maximum. Když se teď doma dívám na výsledné časy v předchozích letech, tak vidím, že když jsem zde vyhrál v roce 2011, tak jsem jel o necelých 17 minut pomaleji než letošní vítěz, kterým se nakonec stal Detko Arthur, jak jinak než jeden z polských závodníků týmu Mexller. Druhý dospurtoval "domácí" závodník Jurčo Matěj a na třetím místě skončil Halejak Wojciech, také z Mexller týmu. Kompletní výsledky zde. Jsem upřímně rád, že závodníci z ActivJetu nakonec nedojeli čelo a nejlepší z nich, kdysi můj vzor a talent polské cyklistiky Lukasz Bodnar skončil až na místě čtvrtém. V cíli podává protest hned několik lidí na chování a manýry jejich týmu. Spousta lidí ten den vidělo jak si závodníci ActivJetu dojíždějí na špici závodu za svým doprovodným autem. Ředitelka závodu, blondýnka a dcera hlavního organizátora pana Pitka, však všem přítomným sděluje, že neměli na trase dostatek doprovodných vozidel s rozhodčími a že to vlastně nemohou posoudit. Jinou odpověď dostávám po několika minutách na stejný dotaz i já přímo od pana Pitka, který mi říká " Jakub to nie možné, měli jsme na trase pět rozhodcovských vozidel, navíc není důvod si stěžovat, připravili jsme pro vás přece krásný závod v krásném prostředí Tatier, tak o čo idě?!" Nekomentuju to a jdu raději na "pivo a párek". Spravedlnost přece existuje říkám si a to i bez blbejch keců pořadatele. Peníze za startovné mají v kapse, tak proč si dělat zle u bratrů Poláků, kterých sem jezdí v poslední době víc, jak dalších závodníků. Můj závěr je však takový, že závod okolo Tater je opravdu krásný, a že stojí se sem jednou za rok vypravit a projet si krásnou trasu a prohlédnout si zdejší štíty ze všech stran a to i z té strany polské :). Tatry jsou prostě jak říkají poláci "také ladné"! Za pár dní se jede v Teplicích Krušnoton, poslední závod maratonské série 53x11. Doufám tak pevně, že po poslední sérii těžkých závodů si trochu odpočinu a naberu sílu. Chci ukázat místním skřítkům z podkrušnohoří v jejich strmých stoupáních, kdo je tu pán. Elkin zde byl doma a bude tam se mnou i v nadcházející sobotu, amen. Svoboďák

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies