Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Beskyd tour 2014 - Ve třech se to lépe táhne

Vytvořeno15.07.2014

Ve třech se to lépe táhne

Mistrovský závod je za námi, sezóna se znenadání přehoupla do své druhé poloviny a my vyhlíželi účast na červencových závodech. Letos se však dvakrát kryje Český pohár s maratonskou sérií, což je velká škoda, protože současně vznikají i víkendy bez závodů. Naše rozhodování, který závod upřednostníme, však nemělo dlouhého trvání. Jasná volba padla na maraton, nyní Beskyd tour, pro mě ten nejobávanější.

Beskyd tour 2014, někde před Pustevnami ... Beskyd tour 2014, někde před Pustevnami ...

Zní to jako paradox, ale po závodě bych neměnil. Avšak hezky po pořádku. Po mistráku jsem si musel dostatečně odpočinout, to dá smysl. Když ale přišla řada na přípravu, pocity nebyly úplně ideální, nakonec jsem musel tři dny před závodem spíše odpočívat, cítil jsem opět únavu. A jak si povedu v závodě, na to bych sám nevsadil ani cent. Letošní trasa navíc prodělala na úvodním okruhu velkou změnu, hlavní část následující za Pustevnami však zůstala stejná.

Někde na Pustevnách... Někde na Pustevnách...

V devět hodin se za mírného chladu pomalu řadíme na startu a vyčkáváme pokynu ke startu do závodu. Záhy po startovním výstřelu přichází na řadu ataky jezdců krátké tratě, takže se peloton hned od začátku pěkně rozletěl. Hned jak bylo jasné, že skupinka má dostatečný náskok, se trochu přibrzdilo. Těm z krátké trasy ujel vlak a ti z dlouhé vědí, že na prokázání svých sil bude ještě prostoru až až :).

...asi na vrcholu kopce Pusteven, moc si to nepamatuji... ...asi na vrcholu kopce Pusteven, moc si to nepamatuji...

Mezitím se obloha vyjasňuje a slunce začíná pálit do zad, sundávám vestičku a je mi jasné, že bude třeba řádně dbát na pitný režim. Závod mi celkem slušně utíká, což je dobře. Že by náznak pohody? Asi po dvou hodinách klidu se tempo postupně ještě více zvolňuje, nikomu se nechce jet a začíná mi to vadit. Za jednou zatáčkou si v mírném stoupání nenásilně trochu poodjedu z pelotonu a bylo. Všichni se toho chytli, včetně favoritů, začalo se jet a já se jen spokojeně vezl za nimi a liboval si, jak závod zase utíká.

...o kopec dál, Soláň... ...o kopec dál, Soláň...

Zanedlouho tak přijíždíme zpět do Frenštátu a začínáme si budovat pozice do stoupání na Pustevny. Při výjezdu z Trojanovic se silnice silně naklání směrem vzhůru a já raději vyrážím na čelo, zejména kvůli příšernému stavu vozovky. Zkouším svoji kondici, a když zjišťuji, že se mě drží jen Boudný, Čer a Matula, dodá mi to potřebnou dávku sebevědomí. Grande Paolo si však zanedlouho odjíždí pro prémii, Matula se rychle stahuje a Čer nakonec také povolí. Ve sjezdu se později formujeme do šestičlenné skupinky, ještě s Martinem a s Kubou samozřejmě. Protože relativně nedaleko za námi jede další skupinka, musíme spolupracovat, naštěstí všichni mají zájem a tak jedeme kolotoč. Následuje Soláň, Kasárna a stále táhneme za jeden provaz, jen Paolo si zase jede pro prémii. Skoro na vrcholu najednou slyším kovový zvuk, Kuba nechal na silnici kus pastorku, takovou má sílu. Měnit ale nechce, takže se spouštíme do sjezdu a následně stoupáme na Bumbálku, kde všichni zastavujeme, aby vyměnil kolo. Když opět sjíždíme, fouká silný vítr, takže si nemáme už moc šanci odpočinout. Začínám cítit, jak síly docházejí. V členitém terénu okolo vodní nádrže Šance začínám slušně trpět. Jediné co zbývá je doufat, že se ještě dokážu patřičně zmáčknout. Už čeká "jen" poslední stoupání na Smrček, říkám si, to musím zvládnout. Ke konci stoupání však stačí pár nástupů a můj boj o přežití začíná. Nevím, jak daleko mám někoho za sebou, vím jen, že dvacet pět zubů na kazetě je málo. Naštěstí poslední pasáže překonávám bez úhony a konečně vidím cíl.

10518661_741867155873806_5525081383022179285_n

Jako vždy silné zadostiučinění. Myslím, že tenhle závod se povedl. Snad to takhle půjde dál, ne-li líp.

Vesi

Raději umřít než odpadnout…

Po Mistráku ve Slavkově, jsem si stejně jako Vesi naordinoval volno, respektive mi ho naordinoval můj ošetřující lékař :), profesor "Chocholoušek". Týden jsem neseděl na kole a důvodem byl zánět úponu v levém koleni. Letos je toho na mě fakt hodně. Asi budu muset na technickou prohlídku. "Kontroluju funkce a vypadá to bledě, už začne jen klesat teplota a začnu se klepat :)." Upřímně jsem z toho byl dost nervózní.

Byl týden do startu mého oblíbeného Beskydu, který považuji za nejkrásnější ze všech českých maratonů. Navíc se jednalo o jubilejní dvacátý ročník, a tak jsem chtěl po vítězství na Mamutu i Rampušáku přidat trojlístek a současně tak vyřešit i celkové pořadí maratonské série. Tento závod jsem v minulosti dvakrát vyhrál, a hattrick by pro mě nebyl vůbec špatnej.  Vynucené volno, rehabilitace v podání MuDr. Jiřího Šnajdra, masáže od přítele Milana Wágnera a „tejping“ proložený jitrnicemi od řeznického synka Vojty Staňka zabral, a tak jsem týden před závodem zkusil vyrazit na trénink. Naordinoval jsem si pár několikahodinových švihů a šel do toho s motivací buď a nebo. Již ve středu jsem vzhledem k celkové únavě věděl, že to bude v sobotu těžké, nicméně že se závodu zúčastním. Je nutné si taky odpočinout a tak jsem poslední dva dny jezdil již volně a ve volných chvílích koukal pod postel, jestli tam někde není schovaná forma.

Na Beskyd Tour jsem vyrazil již v pátek se svým přítelem Holoušem, který tak byl nominován do funkce řidiče, maséra, mechanika a tedy děvky pro všechno :). Již po cestě se navíc dobrovolně zhostil i funkce dvorního dietologa týmu Kolokrám. Jak se auto rozjelo, byl jsem v limbu. Spal jsem a zastávka v Ostroměři před Hradcem Králové mě tak zprvu nijak nevytrhla ze snění. Obrat přišel až ve chvíli, kdy se Holouš vracel z místního bufetu. Vůně domácí sekané v chlebu, mě vzbudila. Co Vám budu povídat a lhát, neodolal jsem... Jak cesta pokračovala, můžete si tipnout. V Moravské Třebové to byly pro změnu kuřata. Lítali pečený málem až do huby. Holouš je v civilním povolání řidič kamionu, a tak jsem pochopil, že jíst se dá v autě i během řízení příborem, pít u toho a ještě telefonovat :). Také nebylo moc času. Páteční cesta do Frenštátu s několika objížďkami a semafory, byla pro nás více, jak na 6 hodin.

Ubytováni jsme byli v místě cíle, v hotelu Ráztoka, který se nachází na úpatí kopce s názvem Pustevny. Večer se potkáváme s několika přáteli, vyzvedáváme čísla v kanceláři závodu a u dnes již třetí večeře klábosíme dlouho do noci. Spát jdu až po půlnoci. Po několika hodinách mě budí přítel Holouš svým chrápáním, které nevím, jak přesně nazvat. Zvuk je podobný rozbitému nádobí. Ráno se proto cítím, jak Gagarin, když se vrátil z kosmu. U snídaně potkávám Pavla Boudného, který mě bodře zdraví a podává mi na uvítanou svoji tlapu, se slovy, "zdar Pipe". Je mi tak jasné, že dnešní den bude ve znamení, co nejdéle uviset slavkovskému chasníkovi v háku.

...Kasárna, těsně před infarktem mé kazety... ...Kasárna, těsně před infarktem mé kazety...

Jak se vyvíjel závod, víte od Vesiho. Od Pusteven, to bylo pro mne opravdu peklo. Pauza z předešlých dnů si vybírala svou daň. Vesi atakuje již od Ráztoky. Nohy mám jak z olova, vedoucí čtyřka mizí v dáli, a připadám si chvíli, jak ztracený syn :). Naše druhá skupina čítá do půlky kopce asi tak 15 závodníků. Nikdo nechce střídat, mimo Martina, který mě jediný střídá na špici. Vepředu mezitím Bouda zvyšuje tlak do pedálů a jede si pro prémii na vrchol Pusteven. Zbylá trojka závodníků, se dělí a nejprve Lukáš Matula z KCK, následně i Tomáš Čer, se vracejí k nám. Posledních 500 metrů, jedu na doraz a nahoře dojíždíme asi v šesti lidech Vesiho. Martin pokračuje ve vysokém tempu i ve sjezdu, a tak se čelo závodu natahuje. Jsme zde všichni tři z Kolokrámu a dáváme to soupeřům pěkně sežrat. Po několika kilometrech dojíždíme Grande Paola a na další kopec Soláň jedeme opět v šesti (Čer, Matula, Boudný, Veselý, Kouřil a Svoboda). Spolupracujeme až pod Kasárna. Pavel si opět odjíždí pro vrchařskou prémii. My ostatní víme, že zkoušet s ním dnes závodit, je zcela zbytečné. Hraje si s námi, jak kočka s myší, a proto jeho tempo ignorujeme. V posledních metrech stoupání se ozývá divný zvuk. Něco skáče po silnici a kluci na mě volají, prasknul Ti pastorek na kazetě! Nechci tomu věřit, do té doby, než zkusím přehodit. Asi jsem to za tím Boudou lámal víc, než bylo zdrávo. Na mě si zuby nevylámete, ale na mé kazetě ano :).

...melouny celkem bodly... ...melouny celkem bodly...

Nevím, jaký je náš náskok na pronásledovatele, proto další sjezd pokračuji s omezeným počtem převodů. Na Bumbálku však zjišťuji, že pastorek s 19ti zuby mi znatelně chybí. Domlouvám se s mechaničákem, ať mi na kopci připraví rezervní kolo. Volnou chvíli si stačím ještě odskočit na toaletu a kluci na mě čekají. Díky vám! V následném sjezdu k přehradě Šance, se nám dostává informací, že náš náskok na druhou skupinu je kolem 10ti minut. Je tak jasné, že o pořadí na druhém a dalších místech, se rozhodne mezi námi pěti. (Bouda jako vítěz, to je všem asi jasné.)

...Smrček, všiměte si převodů Páji, ani v nejprudších pasážích nesundal velkou placku. To jsme za ním kroutily držky, co?.... ...Smrček, všiměte si převodů Páji, ani v nejprudších pasážích nesundal velkou placku. To jsme za ním kroutily držky, co?....

A je tu Smrček, pátý kopec v řadě. Kopec, kde jsem v předešlých letech atakoval a dvakrát rozhodl závod pro sebe. Letos to však není žádná sláva. Již odspoda musím při každém zrychlení soupeřů dotahovat mezeru před sebou. Pomalu to vzdávám a smiřuji se s tím, že to nevydržím. Asi po kilometru ztrácí i Vesi. Říkám si, to snad není možné, přece jim to nenecháme zadarmo. Mačkám se, už ani nevím po kolikáté a znovu lepím asi 10ti metrovou díru před sebou. V půlce stoupání soupeři zvolňují a tak na kopec přijíždím v mrákotách s nimi. Do cíle to je asi 15 kilometrů. Čeká nás ještě několik krátkých stojek v místní "zahrádkářské kolonii". Není zde ani metr po rovině. V jedné z krátkých stojek, má Martin křeče, a tak z Kolokrámu, zde zůstávám sám. Tomáš Čer to zkouší několikrát. Vždy však odolám. Kilometr před cílem, mám po jeho nástupu další problémy a na poslední chvíli před cílovým stoupáním dorovnávám a do spurtu jdu ze čtvrté pozice. Nejdřív vadne Matula a těsně před páskou i Čer. Druhé místo, je tak pro mne úspěch. V dané situaci, sice se ztrátou kytičky to není špatné.

...a Svoboďák po akci... ...Svoboďák po akci...

Vítězný Bouda vyhrál zaslouženě, týden před mistrovstvím republiky v XC je vidět, že jeho forma z předešlých týdnů je stále na vysoké úrovni.

...a na závěr ten nejlepší! ...a na závěr ten nejlepší!

Sázím osobně na něj stejně jako před dvěma lety, kdy mistrák vyhrál ve velkém stylu. A co mi ostatní z Kolokrámu? Závod jsme dokončili na 2., 5. a 6. místě a vyhráli tak i soutěž týmů. Spokojenost i přes chybějící zářez, byla ve všech směrech. Dnes na více prostě nebylo.

Jeden z mých kamarádů mi v cíli říká, jak chceš špurtovat s Boudou? Má holt 2x větší nohy než Ty = 2x větší výkon a má vlastně pravdu. Druhé místo celkově za "discobolosem" Pájou není špatné. A jak je text v jedné z písní od Petra Spáleného "Život je hrou vyhranou, když zvedneš sázky, doufej a nevzdávej, hraj klidně dál. Štěstí má svou cenu, kterou držíš ve svých dlaních. Kdybys malou chvíli pustil. Zač bys potom stál."

Cuba Libre

Vesiho nedělní relax

I když všechny moje svaly po sobotním nášupu kilometrů naříkaly, bylo mi líto nevyrazit v neděli ještě na závod do Dobrovic. Rovinatý závod na okruhu s jedním kopcem a pavé právě v jeho polovině. Bohužel zde byl celý tým Lawi a tak bylo jasné, že závod bude patřit jim, i když se tak krom posledních kilometrů nechovali. Zkusil jsem během závodu asi desetkrát nastoupit, ale asi nemusím psát, jak to dopadlo. Bohužel krom posledního okruhu byl závod vysloveně nudný. Teprve ke konci se celý tým Lawi vzorně poskládal na čele a začal připravovat pozici pro svého lídra. Ve spurtu mi přeci jen chybělo trochu sil, oproti čerstvým "spurtérům", takže jsem musel vzít za vděk umístěním někde okolo desátého místa. Musím říci, že náš aktivní styl závodění je o poznání zábavnější, než vysoká taktiky dominantního týmu na regionální lize. Však se již těším na opravdový maraton, kde jsou kopce pravdy, tady nikdo na taktiku nehraje a vyhrává ten nejsilnější. Asi proto nebylo nikoho ze spurtérského vláčku v sobotu pod Beskydami vidět :)

Vesi

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies