Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Vládci Orlických hor jsou… Kolokrámníci!

Vytvořeno24.06.2014
Jen, co jsem se vzpamatoval ze zlého snu jménem Lidice, bylo na čase střádat tréninkové plány na další dny. Na řadě byl totiž druhý díl maratonské série časopisu 53x11, Rampušák. Navíc vzhledem k tomu, že poslední červnový týden bude Slavkov u Brna čekat na adepty mistrovského titulu, musel jsem již vytáhnout paty z Kolínské roviny a tréninky protáhnout do nejbližších kopců. Je to poprvé od března, kdy natahuju trénink přes tři hodiny a rovnou na šest. Odstartované. Prvních 50 km v poklidu s Vesim na špOdstartované. Prvních 50 km v poklidu s Vesim na špici.ici. Odstartované. Prvních 50 km v poklidu s Vesim na špOdstartované. Prvních 50 km v poklidu s Vesim na špici. Čekám, jak se tato úprava trénování projeví, svěžím dojmem také zrovna neoplývám, takže si musím ještě před startem přiznat, že Rampušák pro mě bude jen součást přípravy. Navíc tento maraton ještě nemám v seznamu absolvovaných, netuším tak vůbec co mě čeká. Hned po startu to ale poznávám moc dobře. První stoupání od nultého kilometru a nohy zatuhlé, jako bych měl v botách olovo. Všechny letošní závody jsem absolvoval hodně nedotrénovaný a teď najednou jedu přetrénovaný. Když tak kilometry ubíhají, nestačím se divit, jak neustále stoupáme a zase sjíždíme. V každém kopci trpím, a pokud se některé závody počítají na kopce, tenhle by se dal počítat na roviny. Stačí, když na čele někdo nastoupí a málem odpadám, jako by nestačilo, že už od prvního stoupání se vedoucí skupina rozpadá na torzo statečných a já celou dobu přemýšlím nad tím, jak se mi jede a jak ze závodu vyjdu. Krásná krajina Orlických hor. Členitý terén, to mě baví. Krásná krajina Orlických hor. Členitý terén, to mě baví. V nejdelším stoupání přichází odpověď nečekaně brzy. Jedu si tempo tak akorát, když si takhle v nejprudším místě nastoupí celá třicetičlenná skupina. Moje pozice se mění jako teleportem z čela na chvost. Mýlil jsem se, když jsem si myslel, že budu schopný zrychlit. Kamenné nohy a jediné co můžu, je rychle se vzpamatovat a držet si tempo. Nakonec se docela chytám, i když ještě v následujícím stoupání cítím následky tohoto zrychlení. I tak stačím pokořit pár odpadlíků a pouštím se do sjezdu. Jenže najednou vidím někoho ležet uprostřed silnice, zpomaluji a koukám, že tu jednoho závodníka zřejmě rozhodila vlna na silnici, nebo snad silný vítr, nevím. Každopádně se naštěstí zvedá a krom dresu, který vypadá, jako by se do něj pustil medvěd, se tváří v pořádku. Dávám maximum sil do následného stíhání skupiny a překvapivě dokáži brát z rezerv…kde se vzaly netuším, protože jsem si myslel, že doposud jsem jel hranu. Zanedlouho dojíždím grupu, kde se můžu chvíli svézt. Další stoupání se mi jedou lépe, ve sjezdu mám ale (bohužel) navrch a skupinka mi mizí za zády. Naštěstí je druhá polovina po větru, takže sám nejsem v nevýhodě. Skoro už čekám, kdy mi dojdou síly, ale pořád můžu jet "doraz", což je dobrá zpráva. A jak se blížím k cíli, pět kilometrů před ním vidím v dálce nějakou skupinku a říkám si, jestli třeba nejsou z dlouhé tratě, tak se ještě hecnu a v cílovém stoupání jdu přes ně. Jenže přesně jak jsem čekal - všichni do jednoho měli bílé číslo, značící účast na krátké trase. No, jako trénink dobrý, bych hodnotil svojí účast. Tohle už mě nebaví ... Tohle už mě nebaví ... O to větší radost mám, když za cílovou branou dostávám zprávu, že náš velitel si tu se zbytkem čelní skupiny pohrál jako kočka s myší a dokázal svou převahu v samostatném průjezdu finišem. Jsem rád, že se i já můžu počítat do tohoto týmu „lebkounů“ :) Dík, Vesi    A jak to viděl Svoboďák? Vím, chtělo by to trochu víc pozitivního pohledu na věc. V poslední době určitě máte z našich reportů pocit, že se tak trochu trápíme. Myslím, podle hlášek typu "visím za nudli, čekám, kdy mi sekne, nebo ještě metr a urvou mě" :), ale je to opravdu tak. Jsme pravdomluvní cyklisté. A jak sezóna ubíhá, je těžké zapojit kromě svalovejch vláken i ty mozkový :), a podívat se na celou věc s nadsázkou. No, a teď k závodu. Na Šerlichu toho mám plné zuby ... Na Šerlichu toho mám plné zuby ... Přes snahu, se od jara co nejlépe připravit na Mistrovství republiky, se mi nedaří být v očekávané kondici. Proto se snažím během prvních kilometrů šetřit silami. Nezbývá mi totiž mnoho času před mojí oblíbenou disciplínou, kterou je mistrovská časovka, která se koná již ve čtvrtek. Nemohu tak moc plýtvat silami, říkám si a opakuji si to téměř celou dobu závodu. Pouštím se do stíhací jízdy uprchlíků ... Pouštím se do stíhací jízdy uprchlíků ... Vedoucí skupina naštěstí moc nejede, až tak na 70 kilák je nás kolem 30 lidí na čele. Vše se mění až na Šerlich. Jedu si od spodu stoupání svoje tempo. Nejede se mi stále moc dobře, neotáčím se a čekám, co se bude dít. Asi tak kilák před vrcholem, se začíná závodit. Nestačím však tempu nejlepších a ztrácím na vrcholu tak 20 vteřin na Tomáše Čera a Davida Blažeje. Po několika kilometrech, se skupina následně sjíždí v 13ti člennou grupu. Vypadá to zde, jako souboj "Concept Storů" :). Ostrava versus Olomouc, oba "shopy" zde mají po 2-3 závodnících. Dále je zde Petr Zahrádka z Lawi teamu, Tomáš Čer, Martin Kouřil a já z Kolokrámu (vlastně taky z dalšího "Conceptu") a nesmím zapomenout na velice aktivní "Kmentovy děti" :), Hradila a Matulu z KCK. Doufám, že jsem na nikoho z Vás nezapomněl, případně se omlouvám. Měl jsem po většinu závodu vlčí mlhu :). Vesi na tom není moc dobře, na Šerlichu ztrácí několik minut ... Vesi na tom není moc dobře, na Šerlichu ztrácí několik minut ... Závodit se znovu začíná až na 120tém kilometru. Jak jsem již zmiňoval, jedu stále v klidu a snažím se moc neplýtvat silami, kterých moc není. Odpočítávám kilometry a stále se ptám Martina na další profil tratě. Rampušáka jsem nejel několik let, a tak nevím, co mě ještě čeká. V předposledním kopci, mám opět problém chytat nástupy Davida Blažeje. Kdyby mi Martin neřekl, že to je poslední kopec (což nebyl), asi bych se na to vykašal a zvolnil. V následném rozbitém sjezdu má několik lidí defekt. Z kopce se pouštím odvážně a věřím svým LW kolům, že mě podrží. Nenechávám nic náhodě, galusky Continental mám plné mlíka od Tufo. Dělají mi tak, jako vždy dobrou službu. Nepřijel jsem sem přece na motýly, ale závodit :). Vše opět pohromadě. Na čele 13 závodníků ... Vše opět pohromadě. Na čele 13 závodníků ... Tachometr ukazuje 30 kilometrů do cíle a s přesvědčením, že mě již nečeká další kopec, začínám jet své maximum. Po pár kilometrech však zjišťuji, že strmě nakloněná rovina proti mně, je zcela něco jiného. Opět začíná úřadovat David a nedělá mi to vůbec dobře. Jedu na druhém fleku za ním, hekám jak stará Blažková a vůbec nevím, co se děje za mnou.  Asi po kilometru prudkého stoupání, se silnice mírně srovná a začíná tak krásné stoupání po pěkné silnici plné serpentin. To je něco pro mě, řadím velkou placku, a nakonec útočím sám. Jedu poslední kilometry na doraz, jako smyslů zbavenej. Je mi jedno, co se děje za mnou. Konečně přicházím na to, jak spustit svá křídla. Již jsem myslel, že na nové edici dresů od pana Sýkory to nefunguje, omyl, jde to :)!  Nestřídám a na kopci mám v háku již jen dva soupeře. Vrchol posledního stoupání, již ve třech. Závodníci vlevo, jsou z krátké trasy ... Vrchol posledního stoupání, již ve třech. Závodníci vlevo, jsou z krátké trasy ... Poslední kilometry se snažím kluky vyhecovat, jedeme jak o život a je tak jasné, že se rozhodne v cílovém brdku. Několikrát zmíněný David Blažej, je výborný vrchař. Do spurtu mám však větší strach z Martina Zeithammera. Nevím, co od něj můžu čekat. Pro mě osobně zatím neznámý borec, který mě však svým výkonem překvapil již na Mamutovi. A jak to celé dopadlo? Válku "Concept Storů" vyhrál třetí v řadě, nejmladší člen Kolokrám. Nakonec jsem tak utrpěl vítězství, těžko to jinak popsat. V sobotu jsem rozhodně nebyl nejsilnější. Na druhou stranu, jsem jel jak tichošlápek a šetřil síly na závěr, což se mi vyplatilo. Nutno podoknout, že i štěstí stálo po dlouhé době na mé straně. Tento maraton mi do teď chyběl do sbírky. Děkuju Ti, Rampušáku!
Svoboďák 
Po dlouhé době zvedám ruce nad hlavu ... Po dlouhé době zvedám ruce nad hlavu ...
Ale asi tak na pikovteřinu  ... Stoupání je tak prudké, že málem padám z kola. Ale asi tak na pikovteřinu ... Stoupání je tak prudké, že málem padám z kola.
Nezbytné gratulace od pořadatelů. Mockrát Vám děkuju chlapci za perfektně zajištěný závod. Nezbytné gratulace od pořadatelů. Mockrát Vám děkuju chlapci za perfektně zajištěný závod. A nakonec rozhovor, kecat, to mi vždycky šlo. A nakonec rozhovor, kecat, to mi vždycky šlo.

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies