Ballyhoura – ME v MTB maratonu

Irsko, kraj nezkrotných bojovníků za nezávislost, nebo Lochneské příšery. To jsou báje a pověsti, v cyklistickém světě je to především země, kde bylo naplánováno letošní mistrovství starého kontinentu v MTB maratonu. Pro mě tento závod znamenal jeden z hlavních vrcholů sezóny. Trasa byla situovaná z velké části do nekonečných singltreků zdejší Ballyhoura Mountain. Lepší místo jsem si snad ani nemohl přát. Pár dní před plánovaným startem proto balím kolo do vaku a těším se jak „malej“ Jirka. Přilítáme do Dublinu a začínáme klasickou hrou, jak potlačit zákon zachování hmoty a narvat do auta všechna kola a zavazadla. Odjíždíme na hotel zalehnout do peřin a trochu orazit z cesty. Druhý den pak již odpočatí a čerství, vyrážíme na obhlídku trati. Dáváme si „delší pytel“ a užíváme si tak zdejšího terénu naplno. Nějaký vtipálek nám navíc přeznačil trať, a tak bloudíme asi hodinu po kolena zabořený ve zdejších bažinách. Chudák Franta Raboň si s náma bahňákama musel užívat…trochu si z něj utahujeme a pošťuchujeme jej, že to je přec stejné, jako na silničním San Remu. V první části okruhu jsou jen dva krátké singly, teprve na druhý den objevujeme zbytek celé trati a na ní už je singlů požehnaně, a to zhruba 30km v kuse.   2014 European Marathon MTB champs in Ballyhoura   Den D Na startovní čáře nás sice moc není, ale ze špičky tady logicky nikdo nechybí. Hned po startu se jede na nejvyšší bod trati, kde se trhá celé startovní pole na korálky. Jedu těsně za pátou pozicí s klukama z Bullsu. Cítím se dobře a už se těším do singlů, kde bych mohl trochu získávat. Bohužel na 40 kilometru „parkuju“ a odlítám klukům z háku, nemůžu popadnout dech a nohy mám jako z betonu. Snažím se narvat do sebe co nejvíc gelů a zapíjím je kofeinem. Tato smrtelná kombinace mi na místo energie dala totální stopku. Stojím a všichni mě míjí, připadám si jako ve vlaku…ale na odstavné koleji. Singltrek si díky tomu vůbec neužívám a jen každým metrem víc a víc trpím. Modlím se, aby mé utrpení skončilo. Kofein mě zcela vykostil a sebral všechnu zbylou energii. Posledních pár kilometru jedu v jedné křeči. Ploužím se do cíle a v singlu potkávám Periklise, který jede ještě pomaleji než já. Nejde ho předjet, a tak za ním visím jak stín. Před cílem nás dojíždí skupina zezadu. Jsem v klidu a najíždím do cílové rovinky na druhé pozici. Snažím se zašpurtovat, ale do nohou jsem dostal takovou křeč, že jsem se nemohl zlomit v kolenou a cílem projíždím poslední v pozoru a plamenu jak sirka. Z kola mě následně museli sundat. Ani po týdnu stále nechápu, co bylo špatně. Trénink, příprava, jídlo - na to vše jsem si dal pozor, ale kde nic tu nic. Musím na Irsko zapomenout co nejrychleji. Doufám, že si spravím chuť na Mistrovství světa v Pietermaritzburgu, které se jede již tento víkend. Ahoj Ňůmi [youtube>https://www.youtube.com/watch?v=V49hePOQdFE [/youtube> Muži: 1. Christoph Sauser (SUI) 3:41:16 hod. 2. Jaroslav Kulhavý (CZE) 3:41:59 3. Christopher Soukup (AUT) 3:47:33 4. Matouš Ulman (CZE) 3:49:28 5. Tiago Ferreira (POR) 3:49:48 20. Jiří Novák (CZE) 3:50:03 23. Kristián Hynek (CZE) 4:04:52 28. František Raboň (CZE) 4:12:29 DNF. Jiří Hudeček (CZE)