Ředitel v akci

 Zdá se to jako chvíle, kdy končila Giant Liga naším triumfem a ziskem prestižního puntíkovaného dresu. Ale stačilo jen pár úsvitů nad Mallorským zálivem, oslava Silvestra a je tu nová sezóna. A s ní nepopsaný list seriálu Giant Liga 2014. Celoroční kriterijní soutěž, pořádaná partou plzeňských nadšenců v čele s Honzou „Kotlíkem“ Kotalem, letos odstartovala nevídaně brzy. Asi i proto, že letošní počasí cyklistice obzvlášť přeje. Nemohli jsme tedy chybět ani my. I když oproti předpokladu chybělo naše nejžhavější želízko v ohni, Radek Bečka, kterého před měsícem skolila „smrtelná“ nemoc :)

Ve hře jsem tak zůstal já, navíc je pro mě v tuto chvíli každý závodní kilometr důležitý. I z toho důvodu jsem se před závodem trochu „rozjel“ na 250 km dlouhém přesunu z KaŠe. Po dlouhé zimě a několika tisících kilometrech, je teď třeba přidat na intenzitě, abych prodal to co jsem natrénoval. Je to jako když stavíte dům a základ je dobrý, je potřeba pak začít stavět patra :).

Až den před závodem jsem zjistil, že na první díl Giant ligy Grand Prix Pechman pneuservis, pojedu z Kolokrámu sám. Náš malej Cipollini Ráďa Bečka je již skoro měsíc nemocný. Mallorská soustředění na něm zanechala zřejmě značné stopy :). Proto jen doufám, že se brzo uzdraví a rozjede ten svůj parní stroj s plnou parádou a ukáže jak se „jedou bomby“. Vesi to měl pro změnu do Plzně trošku z ruky. Studuje v Brně a měl by to ještě o něco dále než já. Další naši závodníci Jirka a Robert, jsou rozhodnuti nastoupit do závodů, až za nějakých 14 dnů.

Na závod jsem vyrazil jako vždy na poslední chvíli. Utíkám z práce v půl druhé a vím, že za tři hodiny musím být v Plzni, abych vše stihnul. Na start přijíždím půl hodiny před startovním výstřelem. Rychle převlíknout, připnout číslo, nasypat Enervit do bidonu a alespoň trošku roztočit nohy a ztuhlou vazelínu ve Spešlovi neb očekávám velmi ostrý start. Vůbec se mi nechce, na druhou stranu jsem nejel v autě 250 km jen proto, abych to tu odkroužil. Je čas naučit lebku opět pořádně zamávat křídly a letos to bude, jak doufám, pod ochranou Elkina pěknej masakr! Je tu dnes spousta adeptů na celkové vítězství a tlačit se do bodovaček s Duklou Praha, Spartou a dalšími je pro mě zbytečný až nebezpečný. S mým nástupem chcíplýho lva to navíc ani nemá cenu...

Uvažuju tak, že zkusím jezdit na vypsané prémie během závodu. Obvykle jich bývá během padesáti kol nějakých devět. Soutěž spočívá v tom, že první dva rychlíci na pásce berou dva, respektive jeden bod a současně vyhrávají dopředu vypsané ceny. Ten, kdo má nejvíce bodů, vede soutěž aktivity a navíc se může obléknout do krásného puntíkovaného dresu od firmy Sýkora. Hlavním sponzorem je plzeňské rádio Kiss Proton. Tuto soutěž jsme v minulém roce díky našemu „Béčovi“ ovládli a puntíkatý dres udrželi až do konce sezony.

Ve čtvrtém kole slyším poprvé píšťalku rozhodčích a říkám si: „Kdy jindy, když ne teď?“. Špurtuju jak o život a vyhrávám první prémiový spurt. Asi dvě kola mám mlhu před očima, než se z toho vzpamatuju a jen tak tak hákuju ocas balíku. Říkám si ale, že za chvíli zkusím další. Na pomoc mi přichází další seveřan, tepličák Adam Valeš a po slovech, „DRES musí zůstat na severu“ jdeme do boje. I díky jeho pomoci nakonec vyhrávám z devíti vypsaných prémií rovnou šest a jednou navíc končím na druhém místě. Už dlouho jsem puntíky neoblíknul a těším se tak na další závod, kdy si užiju nový dres.

Atmosféra zde byla jako vždy super i když byla ještě trochu zima a nebyl tak prostor si po závodě s kamarády sednout do místního kiosku, dát si před cestou domů třeba jedny Svijany, které nejsou jen pro znalce a pijany :), ale i pro nás cyklisty! Píši to i přes to že to nebudou všichni rádi slyšet :) , ale já jsem já a mám to tak nastavené.

Záložní Cipo, pipo Cuba Libre

P.S. - jen pro vaši radost a oblibu Kolokrámského FB jsem tyto memoáry sepsal hned po návratu v hluboké noci ? CB

[gallery link="file" ids="7488,7492,7489,7490,7491,7494,7493,7487,7495">