Letošní podzim… teda i zimu, jsem na Mallorce již potřetí. Není to vychloubání snoba, ale konstatování reality. Poprvé mne sem vedla potřeba odreagování od přítomnosti, podruhé společné soustředění se super partou chlapíků a hledání nové motivace a nyní… to se teprve uvidí.
Ale zpátky k předposlednímu výletu na Baleárské ostrovy. Mallorka pro mě není spojena jen s najížděním kilometrů, mám k ní vazbu i díky zážitkům s Eliškou. Byla tu, není tu… život by měl jít dál. I když to možná z našich reportů tak nevyznělo, pěkně jsme si dávali do těla. Prosinec je sice obvykle odpočinkovým měsícem, ale těch patnáct stovek kilometrů, které zde naše skupina najela se jistě neztratí. Stejně jako nové zážitky, jež jsme se vám snažili v trochu odlehčené podobě předložit. Někoho zaujaly, jiného pobavili, ale našli se i tací, které to naštvalo. Inu, není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Kolokrám však nikdy nebyl značkou, skrývající se v zástupu šedi, plnící očekávané úkoly. Vždy šel a půjde vlastní cestou, i díky tomu je nejen značka, ale i její závodní tým tam kde je. Pokud chcete i nadále sdílet zážitky vtipné i bolestivé, vítejte v mém světě, světě bez limitů.
Mallorca 3.0
Z důvodu špatné výkonnosti a podprůměrným výkonům jsem si doma jen krátce oddechnul, vyměnil dvoje ponožky a jedny trenky a odletěl zpět na Mallorcu. Popravdě, spíš z důvodu samoty. Hlava dokáže v této chvíli jít pouze dvěma směry, přes zimu se buď uchlastat nebo se pokusit příští sezonu 2014 uzávodit. K nevoli řady budoucích soupeřů jsem zvolil druhou variantu a pomalu se snažím si vystoupit z té první, chlastací... upřímně to jde zatím ztuha.
Být o vánocích doma a čumět sám na stromeček, to bych musel bejt ale pěknej blbeček... tak nějak to zpívá Visací Zámek. Letos beru předvánoční shon a očekávané radosti pod stromečkem prostě Fuck Off. V tomto režimu se ostatně snažím posledních pár dní i fungovat.
Ještě den před odletem jedu pozdravit Eliščinu rodinku. Děda je velkej bourák, musím ho prostě vidět a pozdravit, moje Tchýně jak by smet, skvělá ženská a skvělá kuchařka. Její bramborovej salát s řízkem beru útokem stejně jako láhev Jima Beama se svým dědou. Předvánoční rozlučka s Osekem a všemi blízký logicky končí tam kde musí, v restauraci u Orla, kde mám od rozlučky s Eliškou schovanej její modrej křišťálovej Kreuz. Kreuz od mistra skláře pana Jana Frydrycha. Musím ho nechat přes vánoce doma, nemůže přece zůstat ležet ladem v kanceláři restaurace, to je snad jasný! Stále je to špatný, jizva není zdaleka zacelená a tak celou noc ležím z Kreuzem v Eliščině přechodném doupěti - bývalém dětském pokojíčku a jen přemítám o všem možném i nemožném. "Romeo je s Julií dokud je smrt nerozdělí, tak jsem tady zůstal sám, bůh mě trestá, ztratil jsem ráj"... zpívá Blanka Šrůmová z Tiché Dohody.
V den odjezdu na ostrov respektive v podvečerních hodinách se připravuju na dvě oslavy, nutno podotknout na dvě velké oslavy, oslavenců je totiž dnes hned několik.
Na to mě musí náležitě vyladit moje nejmladší ségra Hana, nechybí focení, vše jako protest mojí rozhárané duše proti nespravedlnosti lidského bytí. Nakonec se ale dávám trochu do pohody, proč si neudělat ze světa trochu srandy, znovu se skrýt za masku, skrze kterou není vidět. Koukejte, už zase dělám neplechu, šokuju? Blázním, snažím se o sebedestrukci? Odpovězte si sami, je mi to jedno co si kdo myslí.
V poslední době mne jen dvakráte něco zkrotilo. Poprvé to byla Olga na policejní stanici v Arenalu, nyní je to nový Specialized Venge, zbraň hromadného ničení vašich ambic, kanibal jež stejně jako Eddy Merckx nenechá špetku slávy pro nikoho jiného, nežli mne. Připadám si jako gladiátor, který se snaží své soupeře připravit o sebevědomí ještě před vstupem do arény, ale to právě chci.
Oslava narozenin paní Jeleny je klasikou v podání příjemné ukrajinské partičky, kaviáru a nejlepší vodky. Vrazím sem v kostýmu Sex Pistols....Franta Raboň mladší mě nepoznává, jako správný profík nepije, je nejen příkladný sportovec, ale i vzorný zeťák své skvělé tchýně Jeleny. Navíc dnes dělá taxikáře všem, kteří se tu unaví a potřebují odvoz. Po prvotním šoku hostů a pár zdvořilostních frázích se nenápadně balím a letím na oslavu mých kámošů kterým říkám "šmoulové". Jsou to skvělý chlapíci, Holouš (budoucí masér týmu Kolokrám-Lampre pro sezonu 2015) a Svatý Agent, náš parťák ve chvílích pohody i smutku.
Druhá oslava, má následující důvod, padesátiny Holouše... "kurva drát padesát", jak zpívá Visací zámek a s tím spojená oslava 55-tin našeho svatého Agenta. Agent si stěžuje, že není peněz navíc a na Mallorcu se mnou nemůže, tak ho zouvám a beru sebou alespoň jeho vlastní holinky se slibem, že mu pošlu jejich fotku z pláže za západu slunce a skřehotu racků. Tak zanechá agentova bota alespoň nějakou stopu na ostrově na místě nám cyklistům zaslíbeném. Je to malý krok pro agentovy holinky, ale velký pro nikdy nenaplněné sny řady ztracených cyklistických talentů. Z těch bohužel jen malé procento dosáhne na svatý grál úspěchu.
Po cestě do Berlína samozřejmě přibrzďujeme na pietní minutu se slzou v oku a zapálení svíček v Elkinově zákrutě...a teď již jen letadlo a následně vítej země zaslíbená, vítej Mallorco!!!
Mallorské deja vu
U Toniho, kde usedám na židli štamgasta, budu od nyní pít jen a pouze heřmánkový čaj, případně cucat „zumo naranja natural“ a konečně taky začnu naplno využívat produkty Enervit! Tělo moje bude tak přes vánoce jen sílit a odpočívat, spát a zase sílit. A vy doma se přitom budete cpát cukrovím a řízkama se salátem, zatímco já budu v klidu hubnout a bude ze mě na jaře zase kluk vyšvihanej... Nebojte se, končí legrace a začíná tvrdej dril, sice nebudete mít naservírované vtipné zážitky z cyklistických výletů, za to bude disciplína. „Pořádek kurva musí být“.
Díky všem, kdo čte naše reporty až sem . Pěkné vánoce z Mallorcy vám přeje
Kuba Svoboďák
