Dneska si dáme den volna, ať si každý říká co chce. Takový byl plán ráno, když jsme se snažili s mizivým efektem rozhýbat ztuhlé končetiny. Takřka shodný názor posléze panoval i u stolu v jídelně, díky čemuž jsme získali pocit absolutní pohody a klidu v duši.
Malé trhlinky dostal plán hned na srazu u devítky, kam trochu neplánovaně dorazil i Kulhec s panem trenérem Viktorem. Samozřejmě nechyběli tradiční účastníci Křížák, Raboň, Ježek a Cimbál. I tak jsme doufali v poklidnější start, alespoň proti včerejšku, kdy se Křížák splašil a na cyklostezce málem skákal horizonty
Opak byl pravdou, sice jsme měli o něco nižší rychlost, ale způsob projíždění zatáček a nutnost si hned za nimi dospurtovat konec balíku, se prakticky nelišil. Není divu, že někteří účastníci raději hned na prvním kruháku jeli opačným směrem, my ostatní jen přemýšleli, kde také opustíme tento rychlík. Plán nově příchozích, v němž se shlédl i Ferry, zněl: Inca, Orient a pak se uvidí. Na kopec by nás nikdo nedostal ani párem volů, budeme tedy improvizovat. Nakonec za nás vše vyřešila náhoda. Defekt Edy na cyklostezce znamenal vystoupení si z vláčku, který zrovna vedli Cimbál s Jéžou. Podle očekávání skupina na hlášku o defektu nijak nezareagovala, jen přítel v nouzi nejvyšší "mazlik" Libor nabídl pomocnou ruku. Ač výměna trvala jen pár minut, byla skupina nenávratně v prachu.
Na kopci čekal Kuba a hned jak skončil s nadáváním, že mu nezvedáme telefon, vymýšlí alternativní plán. Jede se do Lluc Majoru na kafe, tam bude zbytek skupiny. I když tam sedíme skoro hodinu, nikdo se nezjeví. Nevadí, ať si to užijou s rakeťákama, budiž jim to přáno. Až později se dozvídáme, že o pár kilometrů defektil i Kulhec a "kupodivu" na něj všichni čekali. Prý je z formy a na rozdíl od Edy by si to sám nedojel.
Co dál ke dnešku říci? Cesta zpátky vedla přes oblíbené "zahrádky", tempo přátelské a chvílemi se řetěz podíval i na malý převodník. Statistikou dne bylo 45 kilometrů s průměrem kolem 25 km/h.
Na rozdíl od nás si zbytek skupiny moc neužíval. Trasu naplánovanou Ferrym a Kulhecem, objeli bez jakékoli změny a při vyslovení slova "Orient" ještě u večeře chytal Béča tik. Radkův pohled vypadal, jako kdyby si právě dodělal svářečský kurz a přitom si zapomněl brýle. Dokonce i Ňumi prohlásil, že tempo bylo nesmyslně rychlé. Inu jejich pojetí volného dne se 160 kilometry ve zvlněném terénu se malinko liší od běžného vnímání reality. Na druhou stranu musí Béča vědět, jaká cesta jej dovede k obhajobě vítězství při mistrovství galaxie zvaném Tour de Zeleňák.
Pokud do rána nezchromnem, zítra máme naplánovaný výlet okolo 180 kilometrů, detaily o trase nám jistě u devítky ráno vysvětlí Křížák, který si dneska užíval samotku při trase na Formentor se zpětným rychlíkem v týmu Europcar.
(KoTyMa)
