Přestože jsme původně zamýšleli celý výlet na Mallorku pojmout trochu inkognito, nedalo nám nakonec, abychom se s Vámi nepodělili o pár zážitků z třetího jízdního dne. Důvod je jednoduchý, dorazili za námi fanouškové v čele s ředitelem Mallorcy, Křižákem starším.
Ráno jsme neponechali nic náhodě a v myšlenkách na stres, spojený s delším spánkem, jsme si nařídili budíka s dostatečnou rezervou. Celých pět minut před odjezdem od „devítky“ tak již stepujeme na místě srazu a ladíme poslední detaily našich kol a garderoby. A právě v ní se ukázal zádrhel. Kubův zip na vestě se díval s doširoka roztlemenými zuby z obou stran na chudáka jezdce Radima, krčícího se zhruba v úrovni jeho solaru. Ač poměrně důležitý problém, Křižák přesně v deset zavelí a celá skupina krajánků se mírným tempem okolo 35 km/h vydává po pobřežní promenádě. Ti, co zaváhají jen pár vteřin, valí jako smyslů zbavení dlouhé minuty, než skupinu dostřelí.
Ředitel se jednoduše rozhodl skupinku trochu prověřit ohledně výkonnosti a složení. Ti chytřejší, včetně Jakuba, který nakonec riskuje a jede i s rozbitým zipem, opouští rozjetý vlak a zkracují si to přes zahrádky. Na kótě „Kocanda“ pak čeká naše čtveřice na zbytek chrtů, k nimž se mezitím přidal Zdenek Štybar a Erik Zabel. Tato velice silná skupina směřuje na okružní jízdu jihozápadní částí ostrova. Krátkou paniku způsobí informace o plánované trase, čítající sumář téměř 180 km. Inu, co tě nezabije, to tě posílí, říkáme si a jedem.
Na kruháči před Camposem nás opouští Štyby, asi jsme na něj moc rychlí J a krátce na to, ve chvíli kdy proti nám jedou Hondo s Burghardtem, obrací i Zabel, aby konečně mohl chvíli zase „šprechtit“. Přes ztrátu těchto motorů tempo neklesá ani o píď, o což se nejvíc stará sám ředitel a Martin Horák. V tu chvíli již kopírujeme západ ostrova k Porto Cristu, kdy kousek před jeho hranicemi ostře měníme na východ na Manacor. Spolu s touto změnou kurzu se promění i charakter a valíme přes krátké „hebly“. Nejeden účastník zájezdu v těchto končinách myslí na jediné, první zastávku na kávu. Doposud jsme totiž měli v nohách víc poznávací zájezdy, než opravdový trénink. Za chvíli se opravdu přiblíží logo pumpy a bereme ji zcela útokem.
Po doplnění kalorií je rozhodnuto, že se podíváme na kostel u Randy. No nazdar, kdo zná tento kopec ví, že to není žádná legrace. Navíc po celkem velké dávce kilometrů před jeho absolovováním nejsou nohy zrovna v dokonalém stavu. Kuba ukazuje zkratku, díky které se skupina vyhýbá hlavnímu tahu a klikatící se silničkou doráží takřka na úpatí kopce. Ještě před jeho započetím se zavelí na malé odlehčení. Samozřejmě se vzápětí rozjede čína, kdo tedy oklepe pozdě, jede podlahu... Zde patří velký dík Ňumimu, čekajícímu na poslední dvojici, kterou dotáhne zpět... Grupo compato, může se stoupat. Kopec má za úkol jediné, oddělit zrno od plev. Proč tedy Kuba tlačí mrzáka Edu zpět do balíku???...masochistům třikrát zdar :-) !!!
Poslední stoupání je za námi, čeká nás exkurze kamenného kostela pod skalním převisem a již se jede po „Kubově autodráze“ na Lluc Major. Poslední káva je připravena a znovu se dělí zrno od plev. Ti slabší sklopí zraky a s dlaněmi v dolní úvrati řídítek následují ředitele přes zahrádky směrem domu. My ostatní si vychutnáváme paprsky zapadajícího slunce a vynikající chuť kávy na historickém náměstí. Poslední kilometry podél dálnice dávají uvolnění zakyseleným svalům jedněch a unavené mysli druhých. Dnes to byl den se sluncem v duši, den kdy jsme si to pořádně užili....holt každej den je to jinak!
Dneska to dalo příjemných 160 kilometrů s průměrem přes 31 :-) Mallorca je prostě nejvíc, tak neděláme „Marvany“ a užíváme si jí naplno, večer pokračujeme v baru u Toniho, Kuba sestavuje přímo v baru kolo pro kámoše co dorazí zítra a je nám fajn.
(KoTyMa)
