Tour de Brdy aneb cestou necestou.

Jeden závod, dva pohledy. Napřed pohled na věc od Jirky a pak od Kuby: Na úvod bych k tomuto závodu řekl asi tolik: dobře uspořádané, kvalitní účast, krásná krajina, ale na druhou stranu mechaničák jen pro vyvolené, žalostný stav silnic a komplikovaný a mizerně značený příjezd na prezentaci. Po již zmíněných trablech s příjezdem nakonec stojíme na čáře a čekáme co se bude dít. Morální a fyzické síly zmobilizovala dvojice Říha a Svoboda. Od startu se vyráží svižně a tempo nabírá na otáčkách. Je celkem jasné, že vývoj závodu budou určovat závodníci Sparty a Bauknechtu. Z nás dvou jim to chce znepříjemnit Kuba, já vědom si svých možností se budu snažit vydržet co nejdál s čelem a potom zakotvit v nějaké skupině. Po pár metrech je nasnadě, že štěstí a náhoda budou dnes hrát rozhodující role a ten kdo nepřeskáče všechny jámy, tak se daleko nedostane. Kuba to zjištuje mezi prvními a po 5 kilometrech má po závodě, proražená plášťovka, tmel se valí ven a zalepí tak akorát ruce a oblečení. Já pokračuji dál, trať neznám podle profilu, jen tuším, že kopce budou řádné. A taky že jo, hned na 7.-8. kilometru silnice letí vzhůru a peloton se štěpí na atomy. Stoupání má asi 3 km a je prudké, pouštím zhruba první dvacítku a čekám na další odpadlíky. Po rozbitém sjezdu následují v rychlém sledu další kopce tentokrát tzv. magnety. Zde nás dojíždí čelo závodu bikerů, kteří mají část trati totožnou s námi, jdou před nás a střídaní od nás ani nečekají, místo toho si řádně nastupují a dělí se na dvojici a trojici. S trojicí pokračujeme aspoň dvacet kilometrů a posléze nás nechávají i střídat, zřejmě už tuší že už jedou jen o třetí flek. Po oddělení tras přijíždíme k rybníkům kde, jak správně tuším, se rozhodne o mém dnešním umístění. Cesta přechází zvolna z asfaltky na šotolinu, tu a tam je i tráva a pak již regulérně volné kameny. Po krajnících je také živo, je zde dost lidí co spravují a klejí jak pohani, nechávám si odlepa a ve sjezdu se snažím kolo co nejvíc nadlehčovat ale těsně před koncem šotoliny prorážím předek. Přidávám se k montérům a morduju se s pláštěm který nechce dolů. Dokonce si zničím i jednu duši, když ji montpákou skřípnu a udělám si tím vlastnoručně defekt. Šikovný to chlapec pomyslí si právě projíždějící Kuba. On to udělal chytřeji, vyžebral rezervu v autě, které jelo za bikery. Na budíku zjišťuji, že do cíle zbývá ještě dvacet kilometrů. V hlavě mi běží myšlenka na to, že jsem už bez rezervy a kolik že pojedu v případě dalšího defektu po prázdném kole. Netrvá to moc dlouho a po nasednutí a pár šlápnutích potkávám týmového parťáka u krajnice. Čekám až dokončí opravu a jedem několik kilometrů spolu. Dává si to jako časovku, takže mu jen tak visím v háku a jen se modlím aby nepřišla rána. Přišla a vím tedy, že posledních deset kilometrů si dám po ráfku. Kodrcám se do cíle a říkám si, že poslední závod sezony mohl dopadnout lépe. No co, příští rok to může vyjít a štěstíčko bude nebo už to třeba nikdy nepojedu. Kdo ví, hlavně že jsme zdraví a kola se točí dál. Jiří   Štěstí nebo výkonnost Ne vždycky se podaří navázat na dobré výsledky. O tom se mohl přesvědčit náš Kolokrámnický výsadek na akci pořádané Spartou Praha. Jednalo se o závod Tour de Brdy, kde se měla utkat domácí svazová špička s tou amatérskou. Rozdíly však nebyly jen ve výkonnosti, ale zejména v možnostech zabezpečení. Náš tým totiž neměl, jako většina ostatních amatérů, doprovodné auto s rezervními kola. Jeho absenci jsem pocítil již na pátém kilometru, kde jsem proříznul galusku. S centimetrovou ránou si bohužel tmel neporadil a tak mě čekala cesta zpět do místa startu, kde jsem musel vyžebrat ze sběráku rezervní kolo a dát si to jako časovku a závod na doraz sám se sebou. Byla z toho docela výživná časovka na 50 km, než se mi podařilo docvaknout nějaké odpadlé „mrtvoly“. Bohužel po chvíli přišel další defekt a před cílem třetí. O moc lépe na tom nebyl ani kolega Jirka. Ani jemu se defekty nevyhnuly a navíc si při prvním defektu jednu duši při výměně procvaknul sám. Když zobnul podruhé deset kiláků před cílem, musel jet po prázdném kole až na cílovou metu :) Na cestách v Brdech je to fakt zážitek a bez doprovodných vozů se tento závod nedá jet na výsledek. O tom koneckonců jasně hovoří pořadí v cíli :) Kuba [gallery link="file" ids="6245,6246,6247,6248,6249,6250,6258,6256,6255,6254,6253,6252,6251">