Tak jsme s mým rumunským spoluvýletníkem vyrazili na
prolog. Prolog byl v jednom vinařství kousek od Cape Town. Profíci si byli projet trať už v sobotu, my jeli na trať až v neděli ráno a závod pak klasicky "na oči".
Zájezd začal v 6 ráno na hotelu klasickou snídaní, na kterou polovina dalších výletníků dorazila už "na vlka" (rozuměj v elasťákách s jelenici), pozorováním jsme zjistili, ze další polovina v nich zůstala i po prologu. Po snídani následoval transfer busem na start. Logistika je vůbec vypečená, věci jsme během prologu měli na 5 (!) různých úložištích, včetně biků. Kromě toho, že nás autobusák nejdřív dovezl do jiného města, což znervóznělo pár výsledkuchtivých rozjížděčů, jsme vážnější komplikace neměli mít...
Bohužel mi asi 30 vteřin před startem upadl pedál. Dostali jsme tedy nový startovací čas o půl hodiny později a já využil místního super systému technické podpory a podojil kreditku o nové pedály. Prolog jsme startovali 30 vteřin před Frischym a minutu před Tomem Ritcheym. Ionas jel prý celou dobu volně, já ne...
Obtížnost místních trati spočívá v tom, že se závodí ve vedru na pískovišti, které je plné volných kamenů. Jinak nic moc těžkého kromě "provozu" na trati, takže jsme z několika sjezdů stáli frontu. Nakonec nám Frischy nedal a skončili jsme 54. celkové, druzí v ženách, což mého spoluvýletníka namotivovalo tak, ze mi zakázal pivo... ale nedal jsem se :)
1. etapa, pondělí
Po prologu jsme se přesunuli do Citrusdalu do kempu. Všechno to vypadá jako hudební festival, jen bez kapel, a taky pít se tu tolik nedá :) Vstávání v 4:45, rychlá snídaně, pára od pusy a den předtím zasloužený koridor B, tedy 51-100. Fisnarescu nám dal za cíl dne skočit do skupiny A, jelikož se mu v tomhle koridoru nelíbilo. Etapa byla taková dakarská, jen nám k motorkám chyběl motor, takže některé pasáže byly opravdu nesjízdné a nevyjetelné.
To také vypadá, že je obecně cíl organizátoru. Slovo "untamed" v heslu závodu znamená, že se prostě jede tam, kde je cesta, když je tam půl metru písku nebo volné šutry o velikosti středně velkého labradora, tak tam prostě zůstanou i na závod... Naštěstí nám běhání a technika sedla, takže jsme se hezky proběhli na sluníčku a dojeli na poslední občerstvovačku na 30. místě.
Pak měla být už jen odpočinková pasáž 20 km do cíle - nebyla. Zvlněné pískoviště bylo to, po čem jsme jeli poslední hodinu, písek ode mě dostal několik komplimentů a já upřímně myslel, že dneska se do cíle nedostanu. Naštěstí ostatní na tom byli podobně, takže jsme vítězství v ženské kategorii udrželi až do cíle :)
Dnes nás čeká 150, prý jezditelnější, uvidíme, stay tuned ;)